Ruské národní pohádky/Kůň, ubrus a růžek

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Byla jednou jedna stařena a měla syna hlupáka. Jednou našel hlupák tři hrachová zrna, vyšel za dědinu a zasel je tam. Když hrách vzešel, uviděl, že na něm sedí jeřáb a zobe. Hlupák se přikradl a chytil jeřába. „O, povídá, já tě zabiju!“ A jeřáb mu praví: „Ne, nezabíjej mne! já ti dám dárek.“ — Dej! řekl hlupák — a jeřáb mu dal koně řka: „Jestli se ti zachce peněz, řekni tomuto koni: stůj! a jak nabereš peněz, řekni: No!“ Hlupák vzal koně, posadil se na něho a řekl: stůj! kůň se rozsypal na stříbro. Hlupák se zachechtal; potom řekl: no! a stříbro se proměnilo v koně. Rozloučil se hlupák s jeřábem a zavedl koně domů, přivedl na dvůr a přímo k matce do jizby, přivedl a dává jí přísný rozkaz: „Maminko! neříkej: stůj! říkej: no!“ — a s tím odešel na hrách. Matka jeho byla dlouho na rozpacích: „Proč mně řekl taková slova? Řeknu: stůj! a řekla. Kůň se rozsypal na stříbro. Stařeně se oči rozpálily; rychle počala sbírati stříbro do koše a když měla dost, řekla: no!

Mezi tím zastal hlupák opět na svém hrachu jeřába, chytil ho a hrozil mu smrtí. Ale jeřáb řekl: „Nezabíjej mne; dám ti dárek“ — a dal mu ubrus: „když se ti zechce jísti, řekni: rozviň se! a když se najíš, řekni: sviň se! Hlupák učinil hned pokus, řekl: rozviň se! Ubrus se rozestřel. Najedl se, napil se a povídá: sviň se! Ubrus se svinul. Vzal ho a nesl domů: „Podívej se, maminko, neříkej tomuto ubrusu: rozviň se! ale říkej: sviň se! A opět odešel na hrách. Matka učinila s ubrusem to co s koněm; řekla: rozviň se! a počala jísti a píti všecko, co bylo na ubrusu; potom řekla: sviň se: Ubrus se svinul.

Hlupák chytil opět na hrachu jeřába, který mu dal darem růžek a zdvihaje se od něho vzhůru řekl: „Hlupáku! řekni: z růžku ven!“ Hlupák řekl k svému neštěstí tato slova; najednou z růžku vyskočili dva jonáci s kyji a počali hlupáka mlátiti a tak ho domlátili, že se chudák svalil. Jeřáb nahoře zvolal: Do růžku! — a jonáci se schovali. Tu přijde hlupák k matce a povídá: „Maminko! neříkej: z růžku ven! ale říkej: do růžku!“ Jak odešel hlupák k sousedům, zavřela matka dveře na hák a řekla: z růžku ven! Hned vyskočili dva jonáci a počali mlátiti stařenu; ona křičí z plna hrdla. Hlupák uslyšel křik, běží skokem, přiběhl, chmátl — dvéře jsou na hák zavřeny. Zakřikl: do růžku! do růžku! Stařena zpamatovavši se od bití otevřela hlupákovi dveře. Hlupák vešel a řekl: „To to, maminko, vždyť jsem ti povídal — neříkej tak!“

Jednou napadlo hlupákovi dáti hostinu i zve na ni pány a bojary. Jak se sešli a posedali, hlupák přivádí do jizby koně a praví: „Stůj, dobrý koni!“ Kůň se rozsypal na stříbro. Hosté se podivili a počali sbírati peníze a schovávati do kapes. Hlupák řekl: no! — a kůň byl tu, ale bez ocasu. Vidí hlupák, že je čas hosty častovati, vyňal ubrus a řekl: rozviň se! Ihned se rozvinul ubrus a na něm bylo nastaveno veliké množství všelijakých zákusků a nápojů. Hosté počali píti, hýřiti, veseliti se. Když měli všichni dost, řekl hlupák: sviň se! — a ubrus se svinul. Hosté počali zpívati a posmívati se: „Ukaž nám, hlupáče, ještě něco!“ — Třeba, řekl hlupák, vám mohu! — a přináší růžek. Hosté zakřikli: z růžku ven! Kde se vzali, tu se vzali dva jonáci s kyji, počali je bíti ze vší síly a tak je dobili, že hosté musili vrátiti ukradené peníze a rozutekli se. A hlupák s matkou, koněm, ubrusem a růžkem počal žíti a se dobře míti.

Zaps. v tambovské gub.