Ruské národní pohádky/Jeřáb a volavka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Létala sova veselá hlava; létala a sedla, chvostíkem zavrtěla a po stranách pohleděla a opět odletěla; létala, létala a sedla, chvostíkem povrtěla a po stranách pohleděla…

V jedné bařině žili jeřáb a volavka, vystavěli si chaloupky každý na jednom konci. Jeřábu zdálo se smutno žíti samému i umyslil si, že se ožení. Půjdu, namluvím si volavku! Šel jeřáb — ťap, ťap! sedm vrst bahnem se brodil; přichází a praví: Doma-li volavka? — Doma. Vezmi si mě za muže. — Ne, jeřábe, nepůjdu za tebe: máš dlouhé nohy, krátký kabátek, špatně létáš a nemáš mě čím krmiti. Jdi pryč, dlouhokrký! — Jeřáb odešel domů. Volavka rozmyslila se potom a řekla: Než bych žila samotna, raději se vdám za jeřába. Přichází k jeřábovi a praví: Jeřábe, vezmi si mne! Ne, volavko, nepotřebuju tebe. Nechci se ženiti, nevezmu si tě. Kliď se! — Volavka zaplakala studem a vrátila se nazpět. Jeřáb se rozmyslil a řekl: Měl jsem si vzíti volavku, vždyť jest samému tak smutno. Půjdu nyní a vezmu si ji. Přichází a praví: Volavko, usmyslil jsem si oženiti se; vezmi si mě za muže. — Ne, jeřábe, já se za tebe nevdám! Jeřáb šel domů. Tu se rozmyslila volavka: Proč jsem ho odbyla? Jaký to život jednomu? Vdám se raději za jeřába. Přichází namlouvat, ale jeřáb nechce. Tak chodí po dnešní den jeden ke druhému na námluvy, ale nijak se nežení.

Zapsána v nikolském újezdě vologodské gubernie.