Rudé právo/1929/7. červen/K elementární práci básnické

Údaje o textu
Titulek:	K elementární práci básnické[red 1]
Autor:	Bedřich Václavek (jako B. Václavek)
Zdroj:	Rudé právo, roč. 10, č. 133, s. 4 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	7. června 1929
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Nový Ikaros

Jedním ze zajímavě se rozvíjejících mladých lyriků je Konstantin Biebl. Přišel až po vlastním nástupu poválečné mladé generace a to mu v lecčems ztížilo jeho práci. Jsa mimo to v zajetí zážitkového okruhu venkova, nemohl se zbaviti jistého názorného i skladebného primitivismu; jeho svět byl pod dojmem válečného mládí jaksi zakřiknutý, malá zážitková intensita dávala jen zřídka čistou lyriku. Od knihy »Zlatými řetězy«, jíž se po prvé výslovně přihlásil k čisté lyrice, je jeho vývoj překvapivě vzestupný. Podíl na tom má jistě rozšíření zážitkové sféry, jehož se mu dostalo cestou na Jávu. Bylo to viděti již na knížce »S lodí, jež dováží čaj a kávu«, ale zejména to vidíme na nové jeho (aventinskou cenou poctěné) básni »Nový Ikaros«. Při tomto vzestupném vývoji ohlédl se Biebl dvakrát zpět na své starší básnické knihy a přepracoval je zajímavým způsobem, nejprve »Nejvěrnější klas« a pak »Zlom« (vyd. Odeon). Kdo se chce poučiteli o rozdílu starší poesie a nové poesie asociační (»čisté lyriky«), ať si srovná pozorně obě znění řady básní v »Zlomu«. Uvidí, jak básník odstranil všechen naturalistický balast a obnažil čistě poetickou kostru básní.

Nový vzestup znamená i »Nový Ikaros« (vyd. Aventinum). Doznívají v něm dojmy domova i javanské cesty. Jí se rozšířil Bieblův svět, ale nejen to, též velmi vzrostla jeho zážitková intensita. Zážitky širého světa rozproudily jeho představivost a v tomto poetickém rozevlátí, jež ruší prostor i čas, žije nyní jeho poesie. Jeho cesta odplavila zakřiknutost jeho válečného mládí a přiblížila ho velmi básníkům prudší představivosti, jimiž proti němu do nedávna byli Seifert, Nezval i Halas. Z tohoto nového poznání sklenul také Biebl architekturu své básně: »Básník nový Ikaros lehce se vznáší v prostoru a čase« — nový básník dobyl těchto obou dimensí a pohybuje se jimi suverénně. To je však také celkem jediná architektura této básně, jež jest písní o lásce. Hluboká její erotičnost není však žádnou excentricitou, láska je medium, jež vnímá polyfonně svět a jeho krásu i dynamičnost. Při vší polyfonii je tu však zase onen bieblovský primitivistický rys ve skladbě, jenž budí dojem lyrického torsa či rozběhu k nové větší lyrické komposici.

V jednom směru toto ladění Bieblovo zde přineslo úrodu: Biebl se vyvíjí vedle Seiferta k nejpozornějšímu básnickému pracovníku, pracuje čistě a elementárními prostředky. Tato jeho čirá logičnost jest také největším půvabem »Nového Ikara«.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Kulturní hlídka.