Rudé právo/1929/30. květen/První scénování »Urfausta«

Údaje o textu
Titulek:	První scénování »Urfausta«[red 1]
Autor:	Julius Fučík (jako –jef.)
Zdroj:	Rudé právo, roč. 10, č. 126, s. 4 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	30. května 1929
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Urfaust

(J. W. Goethe: Urfaust. Přel. O. Fischer. Režie E. A. Saudek. Výprava: arch. F. Zelenka. Hráno v Legii malých 28. května 1929.)

Toto představení mělo svou zásluhu v tom, že k němu došlo. Je to akademická zásluha, ačkoliv hybnou silou celého podniku byl zřejmě mladý elán režiséra a jeho pomocníků. Akademická proto, že se tu činí pokus postaviti na scénu práci, která byla do značné míry pouze surovinou definitivního díla a jejíž význam – i při její dokonalosti a právě pro ni – je kladen především do literární historie. Byla to tedy odvaha, již třeba kvitovat.

Ale představení chybělo mnoho, aby mohlo ukázati velké básnické hodnoty tohoto prvního Goethova rozběhu k životnímu dílu, jehož osudy jej svíraly až do posledních dnů života. Režie nepřenesla nic z odvahy provésti »Urfausta« do realisování tohoto předsevzetí. Vidíte-li scény obraceti se od Kvapila ke konstruktivismu, nevidíte režii. Přítmí má dobrou vlastnost ukolébati ke klidu právě tak jako pravidelný, zmechanisovaný hluk, který není rušen žádným divadelním řádem, ba ani zákonem řeči. Jinými slovy: toto divadlo bylo divadlem jen velice málo a nijak nevzrušovalo. (Je třeba zaznamenati jeden technicky dobrý režijní nápad: střídavé obíhání milostných dvojic Faust-Markétka a Mefistofeles-Marta v zahradní scéně.) Jen několik zájemců mohlo zde pozorovat zajímavý pokus hrát Fausta jako – komorní hru.

Ani režisér, ani herci, myslím, nemohli předpokládat, že konají vděčnou práci. Faust, Markétka a zejména Mefistofeles jsou úlohy, v nichž jsou tu na herce kladeny příliš velké požadavky. Bylo to vyčerpávající, ale nezdařilo se to. Možnost dobrého výkonu byla ostatně silně oslabena nevhodným transponováním hlasů do vyšších poloh – znamenalo to jednak naprostou jednotvárnost, jednak nesrozumitelnou výslovnost, kterou trpěli p. Vydra ml. jako Faust, i p. Jareš jako Mefistofeles. Ani pí Vrchlická necítila se zde jista – krásné chvíle byly příliš často střídány se scénami mrtvými a únavnými. Jednu zásluhu však měla pí Vrchlická za všechny, že svou výslovností dala vyniknout dokonalosti Fischerova překladu. To bylo vlastní plus celého představení: slyšeli jsme tu – žel, že ne stále – zvukovou čistotu a plynulost, krásu a pohyblivost Fischerových veršů překladu, který tu prošel jakousi zatěžkávací zkouškou a zvítězil nade všemi.

*

Ještě jednu věc je třeba zaznamenati, a to je docela radostné poznání, kterého se nám na tomto večeru v holešovické Legii malých dostalo. Obecenstvo bylo velmi různorodé: od fanoušků po snoby, jako vždy, ale nad to přišlo několik obyvatelů holešovické periferie, zvyklých chodit do tohoto divadélka, ovšem na jiné věci, než je »Urfaust«. A právě toto obecenstvo se velmi dobře bavilo, než poznalo, že nejde o veselohru a že je třeba bráti vážně to, co se na scéně hraje. To znamená, že divadlo ani zdaleka není mrtvo, naopak, že má velikou budoucnost – nové divadlo před novým publikem.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Kulturní hlídka.