Rudé právo/1929/20. červen/Hannibal před branami

Údaje o textu
Titulek:	Hannibal před branami[red 1]
Autor:	Julius Fučík (jako –jef–)
Zdroj:	Rudé právo, roč. 10, č. 144. s. 4 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	20. června 1929
Licence:	PD old 70

Robert E. Sherwood: »Hannibal ante portas«. Komedie o 3 dějstvích. Přel. St. Jílovská. Po prvé na Národním divadle 17. června 1929 v režii Karla Dostala a ve výpravě Vl. Hofmana.

Není zajisté nijak obtížné udělati takovou hru, jakou udělal mladý americký žurnalista a potomní dramatik Robert E. Sherwood. Předně: objevitel tohoto druhu je už dnes velikým klasikem a nese jméno nikoho menšího než je Shakespeare. Za druhé: virtuosní dokonalosti v téhle práci dosáhl pan Shaw, jehož se R. E. Sherwood jaksi příliš resolutně zříká. A za třetí: nikdy nebylo vděčnější námahy než je ta, již věnujeme vytvoření moderně historické parodie na jakousi dějinnou událost, převlečení válečného boha Marta do uniformy pruského důstojníka či antické Venuše do večerní toalety krásné Pařížanky typu 1929. Přesto vše je však možno kritisovati Sherwoodovu komedii jako docela slušně, vtipně, s úrovní udělanou práci, která dovede dobře pobavit a upoutat ne méně než humorná reportáž z oboru historie.

Ale Robert E. Sherwood – alespoň v úvodu ke své hře (obšírnost tohoto úvodu také nemá připomínat Shawův nezlomný zvyk napsati předmluvu dvakráte delší, než je celá hra?) – tedy: Robert E. Sherwood reklamuje si poněkud hlubší pojímání své práce, nechce se spokojiti s úspěšnou zábavností své historické parodie… a to je jeho chyba. Převlékl moderní New York do starého Říma a starého Karthaga a chce v jakémsi symbolu řešit otázku »proč se vede válka?« Řeší to tak naivně, jak to jen může udělati osvědčený a uznávaný americký žurnalista.

Válka je pro něho jen jakési nedopatření člověka, který velí vojsku, jakási neuvědomělost, že to všecko za boj nestojí a že to konečně všechno záleží jen na vůli takového silného jedince, rozhodne-li se zabíjet či hledat – »lidskou rovnost«. Je to trapné, jak mohou dospělí a inteligentní lidé mluviti tak hloupě a mělce o otázkách, které dnes přece už každému mohou být docela jasné a které mají přece tak nesmírnou důležitost právě dnes. Bylo by ovšem nutno o punských válkách hovořit poněkud jinak než o nové imperialistické válce světové, ale když už si Sherwood položil za úkol v Římu a Karthagu zobrazit dnešní Ameriku, je to buď neodpustitelná krátkozrakost nebo ještě horší nepoctivost dělati z toho otázku psychologickou.

Mstí se to ostatně na celé hře. První akt, který je jen karikaturou, má skvělý typ a spád, v němž Shawův žák překonává svého mistra. Druhý akt, který je přechodem k třetímu, drží se už jen těmito karikaturními místy. A třetí, docela symbolický, je velmi šedý, plochý a únavný. Sherwoodova zásluha se ke konci scvrká jen na to, že dovedl postavit na scénu krásnou komickou figuru antického »hrdiny«, římského diktátora Fabia Maxima, že mu dovedl dáti náležitou partnerku v postavě jeho mladé ženy Řekyně Amytis a že uměl s vtipem traktovat vojenský život v táboře Hannibalově.

Neměl-li Sherwood přílišnou práci s úspěchem své hry, neměla ji ani režie. Je to všechno celkem ve vyježděných kolejích a osvědčené triky jsou vlastně již standartisovány. S tímto vymezením možno říci, že »Hannibal před branami« v Národním divadle bylo zcela dobré představení. Dvě výjimky si však musíme dovolit: ne pokud jde o dokonalost představení, ale pokud jde o onu »vyježděnost« a »standartisaci«. Tyto dvě výjimky jsou pan Vydra a sl. Scheinpflugová. Pan Vydra má překrásný fond herecké tvořivosti a dovedl tu z postavy Fabia Maxima udělati karikaturu tak čistou, tak drastickou a přece tak naprosto jemnou, že se z figury dobře průměrné stalo nevšední dílo. A sl. Scheinpflugová – to bylo překvapení. Sl. Scheinpflugová zdála se hodně dlouho býti něčím – buďme upřímní – tak jako činoherní subreta. Teprve v nejposlednější době jaksi rostla. A v »Hannibalovi« vyrostla. Vyrostla velmi vysoko se svou Amytis, na skutečnou herečku vzácné věcnosti, čistého půvabu a dobře odváženého gesta i slova. To se v jejích začátcích nedalo ani tušit – Amytis v jejím vývoji má velmi vážné místo: místo herecké dospělosti.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Kulturní hlídka.