Rudé právo/1929/12. prosinec/Fata morgana

Údaje o textu
Titulek:	Fata morgana[red 1]
Autor:	Julius Fučík (jako jef.)
Zdroj:	Rudé právo, roč. 10, č. 261. s. 4 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	12. prosince 1929
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Fata morgana

(Jazzová revue o 18 obrazech. Autoři: Voskovec, Werich, Ježek. Po prvé v Osvobozeném divadle 10. prosince 1929.)

Opona jde nahoru…! Teď!

»Fata morgana«, určená rehabilitaci nové etapy Osvobozeného divadla, začíná. Začíná krásným slibem. Nadšení nepremiérového obecenstva, čekajícího radostné zázraky mladého divadla, jeho přehojnost, jeho útočnost.

Nebylo to docela tak.

»Fata morgana« je neobyčejně bohatý materiál ne pro jednu, ale pro dvě revue. Materiál nespojený, nezcelený ani tím, čím se normálně spokojuje každá revue: ústřední postavou či postavami, přecházejícími ze scény do scény, z obrazu do obrazu. Materiál velmi bohatý, plný znamenitých a nerozvinutých nápadů, vtipný a i umělecky kvalitní. Kromě toho: tohle Osvobozené divadlo má k disposici síly, jakých nemělo na příklad v době první West-pocket-revue; má dobré herce, má jedinečný hudební ensemble, má skvělé scénické možnosti.

To všecko rozvířila »Fata morgana«, Voskovec a Werich jako autoři nespolehli se jen na sebe, utvořili se skladatelem Ježkem autorský triumvirát, neboť šlo tu zřejmě o mnoho: o důkaz, že West-pocket-revue není jedinou jejich možností, že West-pocket-revue není žádný ideál, že dovedou jít na divadlo jinak a výš. Fakticky také »Fata morgana« dokázala, že jejich schopnosti ani zdaleka nebyly West-pocketkou vyčerpány a že ji dovedou překonat.

Ale nic víc.

Nic víc především proto, že – jak se také naprosto jasně ukázalo – nejsou si sami docela dobře vědomi toho, co je podstatou jejich úspěchu a v čem je jejich síla i síla všech revuí, které byly, jsou a mají být v Osvobozeném hrány.

West-pocket-revue měla svou páteř. Maloměšťák mívá ve svém životě chvíle, kdy vidí dál než na špičku svého nosu, a v takových chvílích dovede jít a často i jde velmi dravě na hodnoty, které jsou pokládány v měšťácké společnosti za posvátné. Nejde po cestě největšího odporu, naopak, spíš mu stačí napadati hodnoty hnijící, rozkládající se, ale přece vždycky existující. Dovede je odklizovat z cesty mnoha svým druhům, dovede konat záslužnou prací svou náhlou dravostí. To byl případ West-pocketky. Z takového »že by Alois Jirásek!?« stal se v národě klasický vtip, taková naturalistická scéna zasadila realistickému vrcholku měšťáckého divadelnictví těžší ránu než dva tucty učených úvah. A protože taková mladá dravost procházela celou West-pocketkou, byla to jednotná revue i při těch nesouvislých scénách tak rychle a nevybíravě hozených na prkna.

Jenomže Voskovec a Werich usoudili, že se změnou náhledů mění se i obecenstvo a se změnou obecenstva mění se smysl jejich práce – a udělali »Fatu morganu« jevištně dokonalejší – jako nákladnou, výpravnou revui dokonale bez jakékoli páteře. A ve »zpytování svědomí« docela nepokrytě říkají, že to dělají vědomě. Premiéra je mohla přesvědčiti, jak jsou na omylu.

Co bylo největším úspěchem jejich scény s lokomotivou? »Bývali Čechové!«, vtip nepříliš drahý a přece působící bezvadné reagování celého publika jen a jen proto, že byl spojen s jakousi málo vlasteneckou satirou. Kolik možností bylo v takové redaktorské scéně na poušti, naznačil jen Werich – a opět reagování. Osvobozené divadlo šlo po určité lince a nahnalo určité publikum – a nepočítá s tím, co mu toto publikum vyneslo.

To je jen velmi stručně naznačeno to, co vyplývá z premiéry »Faty morgany«. Velmi stručně – je nutno to důkladně doložiti tak, jak tedy není možno. Případ »Faty morgany« je tak zajímavý, že si zaslouží zvláštního článku.

Jako představení byla »Fata morgana« – až na nešťastné girls – bezvadná. Je třeba na příště odvolati povýšenecká slova o Ferenci Futuristovi, který tu ukázal inteligenci, hereckou prozíravost a přesnou propracovanost v každém jednotlivém výkonu. (De facto stal se on »star« Osvobozeného, což je přece jen těžké nedopatření pro Voskovce i Wericha.) Jeho kanonová scéna s Plachtou a Skřivanem byla herecky nejsilnější z celého večera – tu ovšem nahrávání Plachtovo a Skřivanovo bylo hereckým výkonem pro sebe.

Těžisko »Faty morgany« bylo přesunuto do hudby, Ježek a trampský sbor byli vlastními nositeli večera.

Krásný nápad: mluvící film vyhrály sl. Svozilová a sl. Bártů.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Kulturní hlídka.