Rudé právo/1928/7. září/Jaro generace

Údaje o textu
Titulek:	Jaro generace[red 1]
Autor:	Bedřich Václavek (jako V. B.)
Zdroj:	Rudé právo, roč. 9, č. 213, s. 5 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	7. září 1928
Licence:	PD old 70

Vývojová křivka Benjamina Kličky nebyla vzrušivá. Jeho nejsilnější celkem dílo, sociální román »Brody«, nadhazoval otázku, kudy půjde jeho vývoj, zda k svéprávnému slovesnému umění, k němuž sklony jevil tvárným úsilím, jimž kráčel ve stopách VI. Vančury, nebo k realistické próze věcné. Jeho nová kniha »Jaro generace«, kterou zahájil cyklus »Generace«, a kterou vydala Družstevní práce jakožto jednu ze tří knih, vydaných k výstavě soudobé kultury, tuto otázku, zdá se, zodpovídá jednoznačně. Klička se v ní přiklonil k realismu, jemuž sice přišlo k dobrému poznání o čistotě umělecké práce, ale jenž přece není ničím jiným než starým dobrým známým — realismem. Ony pasáže v »Brodech, nad nimiž jsme uvažovali, jsou-li vlastní Kličkovy, nebo vyplynuly-li z dočasného vlivu Vančurova, z této knihy zmizely téměř docela, doznívají již jen v závěrečných stránkách, zvedajících se jistému pathosu, Jinak je tu realistická metoda tvárná, i s tím svým subjektivním podložením realistických umělců, jež dobře známe. Neboť »Jaro generace«, basujíc jistě na vlastních autorových prožitcích aspoň v jednotlivostech, není nějakým kolektivně objektivním obrazem typů generace, která dorůstala před válkou, byla jí zasažena, sotva vystoupila z dětství na práh života, ale spíše kronikou jedné rodiny a jednoho jejího syna, Jirky Krále, syna pláteníkova z Prahy, a jeho dvou kamarádů. Vidíme tu prostředí rodiny, v níž vládne neomezeně otec-obchodník, jehož přísný řád a možno říci, útlak, tísní všechen život. I nejstarší z rodiny, dcerka, nastupuje cestu své matky, poddávajíc se svému mladému muži-utiskovateli a obchodníku. Jeden syn pak stává se folií otcovou, druhý, Jirka, však od mládí stojí na straně matčině a razí si zvolna cestu do volnějšího, opravdovějšího života. Je tu několik krásně podaných zážitků z ranného mládí, analysa prvních, náznakových dojmů erotických, pak prudká krise a vývoj na střední škole, Dva spolužáci, s nimiž se Jiří sblíží, neexistují v knize jako samostatné bytosti, ale jen jako Jiřího protějšky. Všichni jsou vrženi mládi do války. Tu se dotýká Klička opravdu generačního zážitku, ale ani zde mu posléze nejde o víc, než o vystupňování osudů rodiny Jirkovy, kterou válka rozhází a zničí, aby postavila mladé hochy posléze zpět do prostředí zdeptaného, zničeného, aby je tak okradla o mládí. To je úvod, podle něhož je těžko souditi, jak bude vypadati celý cyklus. To se zdá však již zřejmým, že Klička, když byl opustil čistě umělecké vytváření, nedovede je čistě odděliti od věcné práce slovesné, a že tedy jeho cyklus »Generace« se bude ubírati tradičními cestami výpravné prózy. »Jaro generace«, až na nedostatek pevného skloubení dějového, je však knihou dobrou, kusem dobré slovesné práce. Zisk z poučení o podstatě slovesné práce udržuje u těchto autorů, kteří se vracejí dnes k realismu, dobrou úroveň. Je ovšem otázkou, jak dlouho. (Opravdu, že by jaro této generace trvalo tak krátko?)

Družstevní práce chtěla ukázati Kličkovou knihou také dobrou technickou a výtvarnou úroveň svých knih. A opravdu, kniha je vybavena bez zbytečného »knihomilství« čili bibliofilie, dobře representuje úroveň lepší části našich knih. Nutno ovšem říci, že poslední snahy o úpravy knihy — tiskovou, technickou, ilustrační — jdou dnes zase již namnoze jinými cestami, jsou dále. I bylo by si přáti, aby Družstevní práce užila někdy také těchto nových sil a přibrala k práci na výpravě knihy také moderní typografy a výtvarníky, To je naše přáni »jubilejní«.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Literatura, divadlo, umění.