Rudé právo/1928/26. červenec/Kniha o humoru naší doby

Údaje o textu
Titulek:	Kniha o humoru naší doby[red 1]
Autor:	Bedřich Václavek (jako B. V.)
Zdroj:	Rudé právo, roč. 9, č. 176, s. 6 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	26. července 1928
Licence:	PD old 70

Karel Teige vydal knižně své essaye, jež porůznu uveřejňoval, a jež spojil v knihu »O humoru, clownech a dadaistech«. První zatím (v »Odeonu«) vyšlý svazek »Svět, který se směje«, bere východisko svých úvah z nudy, této hrozné, ale někdy i pěkné věci. A provádí nás celou stupnicí dnešního humoru, humoru doby vrcholného kapitalismu, v níž je člověk jako jedinec i celá třída pracujících stísněna zoufalým kapitalistickým systémem. Teige dovede vychutnati celou stupnici, jež vede od čirého veselí, jehož je nyní tak málo, až k ironii, satyře a karikatuře, jež dovedou býti dobrou zbraní revolučního ducha. Smích je mu privilejí: Dovést se vysmáti i vlastní bídě a bezradnosti! Každý pravý humor má funkci sociální, sdružující: Je to zpravidla výsměch nespolečenskosti a pro jednotlivce reakce životního elánu proti zhoubě, nezdaru, nicotě. Ironie, tento jediný čestný kompromis a poslední reserva vitality, se stupňuje až ve výsměch. Teige prochází celou stupnicí od lehkonohé satiry, až po krutý obraz našminkované a ohyzdné tváře doby. Nejdéle prodlévá u obou protilehlých pólů: Čiré legrace, jež je tak blízká čiré poesii, a u smíchu stagnující, tlející a destruktivní doby, u »smíchu potopy a sociální revoluce«. Charakter dnešního humoru je prý dadaistický. Dada, toť nesmyslnost, bláhovost, nepřiměřenost, nedobovost, absurdnost doby, jež mele naprázdno. Takový je i dnešní vtip: Nesmyslný, absurdní, idiotský, jenž je »zdravou ventilací přetopeného mozku«. S mnohem větší láskou, než u vtipu literárního, prodlévá u vtipu lidového a vtipu života. Dovede jich vždy celé zásoby vyprávěti a uvádí jich zde řadu: Výňatků z novin, v nichž se šklebí hrůzně směšná, absurdní tvář doby. Poznává posléze v tomto humoru i znak světové krise, nezdravé, životní atmosféry a zrůdnosti. Což mu nebrání, aby si zachoval umění smíchu přesto přese vše. V poslední kapitole sleduje cirkus, tuto lidovou zábavu, jež neztratila dodnes své působivosti, a umění clownů, jimiž cirkus především žije. V clownském umění vidí disciplinovanou práci, plánovitou, precisní, i není důvodu, proč by jí nepřiřkl charakter suverénní tvorby. Sleduje pak modernisovanou obdobu cirkusu-music-hall, jenž se mu zdá nejvíce přibližovati se jeho ponětí »umění pro všecky smysly«, aniž přehlíží dekadentní jeho stránku. Probírá clowny od Paříže do Moskvy, zabočí na pole nového divadla, jež se učilo v cirku, zmíní se i o Modré bluze, vloží úplnou essay o podstatě moderního, osvobozeného tance, dotkne se filmových grotesk. A při tom všude proráží teoretik nového umění, jenž si stále uvědomuje souvislosti s novým uměním, jež čerpalo z těchto reservoárů. Tu zpravidla zjišťuje, konstatuje, nebo opravuje a oprašuje pojmy. Pohraje si s nimi leckdy šibalsky, jednou uvědoměle, jindy mimoděk, ale vždy zůstává zábavný. Uplatnilo se tu beletristické nadání Teigeovo. Bylo jistě osvěžením pro teoretika umění, napsati takovou knížku živou a nezávaznou, ale je ještě něco nad její četbu: Slyšeti jej vyprávěti anekdoty. Tu jsme však na hranici referátu. Řekněme si ještě jen, že Teige si vždy uvědomuje nesmírný kontrast mezi »světlem, pohybem a barvami elektrických reklam, podívanou z bulvárů, náměstí a nábřeží, helenským sluncem stadionů a pláží, velepísní pracujících strojů a dělníků v průmyslovém komplexu — a naproti tomu nudou uměleckých výstav, chudokrevností lyrických knížek, bezmocností divadla« atd. Kontrast života a odživotněného umění. A toto »vědomí, že nad všecka umění jest nejvzácnější umění žíti, jenž se neobejde bez humoristického ducha«, bude jistě vždy připočteno Teigeovi k dobru, tím spíše, že si jasně uvědomuje podmíněnost, deformovanost a vedle lehkosti i tíži humoru naší doby.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Literatura, divadlo, umění.