Ruch (almanach 1870)/V boji

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: V boji
Autor: Žitomír Vrba
Zdroj: ČAPEK, Antonín; DÜRICH, Josef. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník druhý. Praha : I. L. Kober, 1870. s. 205–207.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 140

Rozstřela noc se krajinou,
a luny svit jí v sledy,
a lesem, tichou samotou
bral smutně muž se bledý.

Měl tváře celé zjizvělé,
vždyť z boje to se vrací,
a jeho kůň — snad přece se
k domovu dotrmácí.

Tak berou dál se úvozem,
až pod okénkem stanou;
tam jindy líbal z večera
svou dívku milovanou.

A na okénko zaťuká,
v světničky temno zírá, —
či zapomněla na něj již,
že okno neotvírá?

A čeká a pak klepá zas
a volá sladkým jménem, —
jen ozvěna mu odpoví
svým z lesa mrtvým stenem.

A klesla též mu na srdce,
jež teskno jímá v pleny;
odstrčil tiše závoru
a vešel v nízké stěny.

A krad se k lůžku milenky,
však zná ten koutek tmavý,
kde kojil lásky mocný žár
a zpíjel bez únavy.

Zakmital chudý kahánek,
on zlíbal ztuhlé tělo
a strhl květný vínek jí,
jímž věnčili jí čelo.

Vsed s divým smíchem na kouč,
vlál vínek s jeho skrání;
kol pusto, jenom koně cval
unáší jezdce plání.

Jim rychle cesta míjela —
vždyť chtěli vůlí dvojí;
nes pána novou silou kůň
zas ku novému boji.

On vrhá v boj se šílený
až v prvních vojů řady,
kde nejvíc den chce obětí —
tam vínek vlaje všady.

Dobyli znovu vítězství,
a padlo reků nových;
dřív kácel voje tady rej,
teď pusto na těch rovích.

Jen luna večer zavede
sem smutné svoje hledy,
a svítí svadlý na vínek —
snad tady muž ten bledý?