Ruch (almanach 1870)/Tys poslední má naděj!

Ruch (almanach 1870)
Dbej spásy!	Tys poslední má naděj!	Na Tater štítě

Údaje o textu
Titulek:	Tys poslední má naděj!
Autor:	Antonín Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Antonín; DÜRICH, Josef. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník druhý. Praha : I. L. Kober, 1870. s. 17–18. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Tys poslední má naděj: kdy již se zpřetrhaly
mé srdce struny všecky, a harfa zbortělá
mi pukla, — mysl tužeb shroutily padlých žaly,
tys jako slavík něžný útěchu zapěla.

V mou duši mír se vrátil, a jak po bouři bývá
— zas lásky slunko vzešlo, mhly klesly s obzoru;
zhojeny rány, píseň zní v srdci blaha tklivá,
se koříc krásy věčné luznému výtvoru.

Za jitra — pamatuješ? — jak noci prohýřené
jsme spolu ruku v ruce a tiše kráčeli? —
já s tebou jsem se vznesl výš v nebe otevřené,
a mně i tobě slastné zrak slzy máčely.

A tehdáž jsi mi řekla, se vinouc ke mně blíže:
„kdy tvůj duch výš se nese, můj tíhne za tebou!“
ó té-li chvíle pomním, hned prchá všecka tíže,
a šťasten, bohat doufám — důvěřím v lásku tvou.

Bych tebe, dítě, ztratil, co zbylo by mi v světě?
tys poslední má naděj — čím byl bych sobě sám?
— visící nad propastmi keř spráhlý ve rozkvětě
a bouři zůstavený, posměchu, trampotám.

Tys poslední má naděj, poslední květ mých sadů,
tys poslední má těcha — poslední tužby cíl —
mne neopouštěj, rukou kdy k dílu smíru kladu
a zoufalství děsnému nenech mne za podíl!