Rozpravy Aventina/1933–1934/10/Kateřina Veliká

Údaje o textu
Titulek:	Kateřina Veliká[red 1]
Autor:	Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 10, s. 92 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	1. března 1934
Licence:	PD old 70

Kateřina Veliká. (Uvádí Elektafilm.) Po »Šesti ženách Jindřicha VIII.« se k nám dostává z Anglie nový film historického námětu – nesoucí dokonce i stejnou výrobní značku London Films – který důkladně napravuje reputaci anglické filmové produkce, a dokazuje, že v londýnských atelierech zavládl nový duch. Ani tento umělecký čin, zasazený do stejně honosného rámce přesně vypracované a nesmírně nákladné výpravy, není ovšem dílem Angličanů. Setkáváme se tu především s křehkou, vervní E. Bergnerovou, režijně vedenou jejím manželem P. Czinnerem – autorem všech jejích filmů německých – a s Douglasem Fairbanksem ml., který – jak se zdá, již definitivně u anglického filmu zakotvil. Po dohaslých, nebo dohasínajících érách filmů válečných, revuálních a operetních nastává éra filmů historických. Jsme tu zase svědky úkazu, který je pro filmovou produkci tak příznačný: obchodní úspěch prvého – a proto odvážného pokusu, jakým byl v našem případě Jindřich VIII., vyvolává v celé světové výrobě odezvu, projevující se pronikavou změnou ve volbě námětů. Předvoj tvoří zpravidla díla umělecky významná, u nichž je nejvýš spravedlivé, aby zvítězila i obchodně. Neobyčejný zisk přinesl anglický film Kordův, bude jej jistě míti tento film Czinnerův – i ohlašovaný Mamoulianův americký film »Královna Kristina«, v jehož titulní roli vystupuje Greta Garbo. Ale jistě přijde potom i řada nicotných historických filmů – jako přišly po filmu »Na západní frontě klid« a po »Čtyřech od pěchoty« nicotné filmy válečné, a po »Dvou srdcích ve 3/4 taktu« a »Loupeži Monny Lisy« bezduché filmy operetní – přijdou jen proto, aby se přiživily na obchodních úspěších těchto prvých vlaštovek – a bude nejvýše spravedlivo, aby propadly.

E. Bergnerová jako Kateřina Veliká – zní to téměř paradoxně. Ale je třeba vidět a znovu vidět tuto inteligentní herečku, abychom pochopili, jak je tato představa klamná, Od prvého, nesmělého vstupu na carský dvůr, od prvého setkání se svým příštím manželem, carem Petrem a vzplanutí upřímné, obětavé lásky, roste Kateřina v suverénní vladařku, která jde neúchylně za svým cílem, aniž při tom přestala být ženou. Její řeč k vojákům, a konečná scéna, kdy se dovídá o zavraždění carově, patří mezi nejskvělejší a dramaticky nejúčinnější obrazy, jaké jsme kdy měli na projekční stěně příležitost spatřiti. Douglas Fairbanks ml. dovedl pravdivě a přesvědčivě – a při tom neobyčejně střídmými mimickými i hlasovými prostředky vykreslit portrét cara, který stále víc a více propadá zachvacujícímu jej šílenství. Za zaznamenání stojí tu zejména scéna, kdy ve vladařské radě zamyšleně, nepřítomně se ptá: »…co tomu řekne Ivan Ivanovič…« a touto větou zodpovídá i udivené dotazy svých ministrů, kdo že to je tento tajemný Ivan Ivanovič, aby pak beze slova vyšel ze sněmovní síně a hledal Ivana Ivanoviče v prvém vojínovi, který stojí jako stráž u palácových dveří. Paul Czinner se za umělecké spolupráce Alexandra Kordy zmocnil této obtížné historické látky s překvapující psychologickou drobnokresbou, která vyznačuje všecky jeho filmy, aniž tím trpí sebe méně síla celkového vyznění.

»Kateřina Veliká« je film převážně mluvený. Není však divadelní, a neubírá to ani stopu jeho mezinárodosti v nejlepším toho slova smyslu. Což jen znovu potvrzuje zkušenost, že dialogy nebéřou filmům skutečně uměleckým srozumitelnost ani internacionalitu.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Film, otištěno bez názvu, název odvozen ze začátku článku a odpovídá titulu recenzovaného filmu.