Rozpravy Aventina/1931–1932/3/Karel Havlíček Borovský

Údaje o textu
Titulek:	Karel Havlíček Borovský[red 1]
Podtitulek:	(Uvádí Julius Schmitt.)
Autor:	Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 7, č. 3, s. 23 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	1. října 1931
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Karel Havlíček Borovský

Řekne-li se »historický film«, objeví se ihned představa něčeho, co spíše zklame, než překvapí. Řekne-li se »národní film«, nebo dokonce »národní velkofilm«, jak se už v tomto oboru mluvívá v superlativech, bojíte se o jeho úroveň jistě více, poněvadž si bezděky vzpomenete na řadu zklamání, jež nám připravily tyto filmy, vypočítané jen a jen na obchodní úspěch bez nejmenšího ohledu na kvality umělecké. Budiž tu však konstatováno hned na počátku, že producenti i tvůrci filmu, zachycujícího posledních pět let života neohroženého českého novináře a politika přistoupili ke svému dílu velmi vážně. Počíná to scénářem, jejž podle plánu J. Schmitta a za literárně historické spolupráce Dr. Jana Herbena vypracovali Jos. Neuberg a V. Tichý. Tvůrci manuskriptu snaží se pracovati filmově. Dávají promlouvati především oživlému obrazu a teprve do druhé řady staví dialog. I tady pak sahají často k autentickým výrokům Havlíčkovým (zejména ve scénách před kutnohorskou porotou), takže s určitými výhradami jsou dialogy prosty oné papírově vlastenecké patetičnosti, k níž tu — pojímáno v zorném úhlu na př. »Fidlovačky« — je tak nebezpečně blízko. Prostota a přirozenost provází celou scenaristickou koncepci tohoto filmu a jeho úspěch mohl by být důrazným poučením všem českým filmařům, kteří jsou přesvědčeni, že film, který označí přívlastkem národní, musí být přeplněn falešně znějícími, nabubřelými frázemi, jimž mají odvahu říkati vlastenecké. Stejně vážně jako scenaristé přistoupil ke své práci i režisér Svatopluk Innemann. Nespokojil se tentokráte jenom obrazovou reportáží dějového příběhu, komentovanou vysvětlujícími dialogy. Snažil se dáti slovo oživlému obrazu. Z montáže tohoto filmu nepromlouvá jen obratný rutinér, jakým dnes Innemann nesporně je, nýbrž i člověk, který ví co chce a projeví alespoň poctivou snahu tam, kde snad zcela nedosáhl zamýšleného účinu. Titulní postavu vytvořil Fr. Smolík. Jeho Havlíček — nejlepší postava filmu — nemá rozmáchlých gest a vzdorných postojů. Je to prostý člověk, bojující bez divadelního pathosu a trpící bez sentimentality. Dobrou partnerkou je mu Julie, interpretovaná M. Šponarovou, s níž bude moci český film v úlohách tohoto typu vždycky počítati. J. W. Speerger, Rud. Kadlec, Alfred Rittig, V. Nejedlý, Th. Pištěk a mnoho dalších herců, kteří jsou tu zaměstnání, dělí se o úspěch filmu, i když místy upadají do jistého deklamátorství, jehož je prost výkon Smolíkův. V. Vichova fotografie tvoří zcela zvláštní kapitolu. V málokterém filmu se podařilo tomuto zdatnému kameramanovi vytvořiti fotografii hodnot tak rovnocenně vyvážených, dokonalou po stránce technické i obrazové a podtrhávající náladový účin pasáží dějových. Zejména scény z Brixenu s krásnými snímky oblak a velmi dobře provedeným prolínáním a překrýváním několika obrazů jsou neobyčejně zdařilé. »Karel Havlíček Borovský« není ještě tím, čím by historický film měl být, ale rozhodně patří mezi naši nejhodnotnější zvukovou produkci.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Filmy.