Rozpravy Aventina/1930–1931/3/Předvádění Foxfilmu

Údaje o textu
Titulek:	Předvádění Foxfilmu [red 1]
Autor:	Karel Smrž (jako ksž)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 6, č. 3. s. 34–35 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	9. října 1930
Licence:	PD old 70

PŘEDVÁDĚNÍ FOXFILMU ukázalo jasně zmatek, jaký dnes vládne ve filmové Americe. Všech šest předvedených filmů je v originále natáčeno, jako snímky »100% mluvené«. Takovéto verse by ovšem v Evropě propadly. Přicházejí sem proto verse internacionální, jež prostě všechny dialogické pasáže nahrazují hudbou a ponechávají v originále jenom zpěvy a přirozené zvuky. Se stanoviska srozumitelnosti není proti tomuto řešení námitek. Hůře je tomu ovšem po stránce umělecké. Útvary, jež touto úpravou vzniknou, nejsou už dávno filmem, ale rovněž ne filmovým divadlem, jakým byl originál. Lidé tu otevírají ústa, ale ampliony reprodukují k tomu místo slov jenom hudbu. V němých filmech se ovšem také při natáčení mluvilo. Mluvilo se však méně, poněvadž slovo ještě nebylo výrazovým prostředkem filmu a režiséři také neměli nikdy zájem na tom, nechat mluvícího člověka tak dlouho v zorném úhlu přijímacího aparátu, jako jsou k tomu nuceni režiséři filmů »100% mluvených«. Dochází tu i ke komickým situacím. V »internacionální« versi jsou ponechány i neartikulované lidské hlasy, ale vyloučená slova. Stane se pak, že hrdina vykřikne. Jeho výkřik ještě slyšíme – ale když bezprostředně po tom mluví, vidíme jen pohyby úst a slyšíme hudbu. Z předvedených filmů stojí nejvýše »Ponorka S 13.«, režírovaná Johnem Fordem. Ve srovnání se starším němým filmem americkým a ruským, jejichž námět je v základních rysech stejný s dějovou osnovou Ponorky S 13., je však mnohem slabší. Nepřesvědčí. Má však slušné herecké výkony a dobrou fotografii. Překladatel titulků si zřejmě nevěděl rady s technickými termíny a dočetli jsme se proto o »okenních rourách« a jiných záhadných věcech, k nimž schází představa.

»Karneval umělců« je dalším dokladem standartního požadavku amerických filmových výrobců dostati do fonofilmu stůj co stůj revui. Všechnu svou vynalézavost vynaloží scenarista jen na to, jak tam revui dostane. V »Karnevalu umělců« ji pořádají slavní filmoví herci (ovšem Foxfilmu!) ve prospěch ředitele divadelní lodi, u něhož kdysi začínali a jenž se ocitl v úzkých. Škoda Ch. Farrella a Janet Gaynorové do tohoto velmi průměrného filmu!

Film »Moc a marnost milionů« je natáčen podle románu E. Glynové, jehož námětem je známá tajemná tragedie belgického bankéře Loewensteina, který skočil z letadla do moře nad Kanálem La Manche. Na tomto sentimentálním, happy-endovém filmu je nejzajímavější to, jak jsme už dnes americkými výrobci pokládáni za oblast německého jazyka. Celý film je ve »foreign version«, t. j. dialogy nahrazeny hudebním doprovodem. Jenom několik vět je tu ponecháno. Německých vět, jež pronese hrdina filmu k slavnému švýcarskému chirurgovi, u něhož se dává »zkrásnět«.

Všechna předvádění amerických filmů jsou dnes jen dokladem slepé uličky, v níž se za oceánem ocitl fonofilm a která se nejvíce vymstí na – kinech. Takovéto výrobky odnaučí mnoho lidí chodit do biografu.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Filmy, otištěno bez názvu, pro název použit začátek textu.