Rozpravy Aventina/1930–1931/2/Paměti babičky Kavalírové

Údaje o textu
Titulek:	Paměti babičky Kavalírové [red 1]
Podtitulek:	Vydal Josef Jan Frič. V Praze, nákl. F. Topiče 1930, str. 264.
Autor:	Antonín Grund (jako A. G.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 6, č. 2. s. 23–24 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	2. října 1930
Licence:	PD old 70

České memoárové literatuře přibyla kniha velmi cenná. Paměti psané prostou a neučenou ženou, ale co je v nich krásy obrazu i slova, mravní síly! Psala je Antonie Kavalírová ve svých padesáti šesti letech z popudu své dcery, Anny Sázavské, provdané za spisovatele Jos. V. Friče, »svým dobrým dětem« k příkladu a povzbuzení. Nebyl to lehký život, jejž bylo babičce Kavalírové prožíti. Pocházejíc ze sklářské rodiny Adlerů, vyrůstala v těžkých hospodářských poměrech po válkách napoleonských a také po boku jejího muže bylo jí třeba opatrně a obezřetně hospodařiti, dokud se sklárnám Kavalírovým nedostalo slavné pověsti světové. Svému choti dala dvanáct dětí a ve svých vzpomínkách jen s nimi stále rozpráví a na ně myslí. Když tak listujete jejími pamětmi, napadá vás, že vlastně celý život té vzácné české maminky byl vlastně samá starost a sháňka. »Nic nejni na světě než trápení a přece je radost na něm bejt«, to je základní názor babičky Kavalírové: optimismem plašiti chmury života. Jinde si zaznamenala: »Pan Neruda řek v jeho spisech — přeci je ten Svět krásný«. Příroda to byla, utěšené údolí sázavské, v němž trávila většinu svého věku a jež udávalo tón také při vytváření její povahy. »Začínám právě psát v Roce 1859 v Mněsíci 7ho května. Je krásný počasí, prší a zas je krásnej čas, tak že vidíme na všech stranách dary od Boha. Obilí se na všech stranách zelená, stromy v zahradách, na kopcích a v stromořadích túze krásně růžově a bíle květou; ach je to radost, dyž po takový dlouhý Zimně toho krásného Mněsíce Května dočkáme! V tom krásným květu vidíme dobrotu, kamkoliv se jen ohlídnem, a divy vidíme od Boha«. Jak viděti z uvedených ukázek, zápisník je diplomaticky otištěn se všemi nářečními a pravopisnými odchylkami pisatelčinými. Má to svůj osobitý půvab. Vydání s četnými poznámkami a vysvětlivkami je velmi pečlivé a zaslouží si plné pochvaly odborníka i pro pěkný výběr obrazových příloh. »Paměti babičky Kavalírové« vyšly nejprve bibliofilsky a byly zakrátko rozebrány. Nyní je vydal její vnuk, továrník J. J. Frič po druhé ve vydání lidovém a rozšířeny také o babiččiny dopisy. »Paměti« zasloužily si toho už pro svůj jadrný jazyk, o němž vřele se vyjádřil znatel nejpovolanější, sám president České akademie Jos. Zubatý.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Knihy.