Rozpravy Aventina/1930–1931/12/Gjuro Dimovič: Kralevic Marko

Údaje o textu
Titulek:	Gjuro Dimovič: Kralevic Marko[red 1]
Podtitulek:	Hrdinské drama o 5 obrazech. Přel. Jan Hudec, režie Z. Rogoz, výprava Vl. Hofman. Národní divadlo, po prvé 1. prosince.
Autor:	Jaroslav Jan Paulík (jako Paulík.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 6, č. 12, s. 142 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	11. prosince 1930
Licence:	PD old 70

Národní hrdina, přenesený na cizí půdu, ztrácí větší část své působivosti, jež je už v jeho jméně, s atmosferou a názvuky pohádky, s associacemi, jež vyvolává u jeho rodných. Zvšelidštit národního hrdinu je dáno jen velkým básníkům. Pravidelně zůstává zajímavým folklorovým typem, ne zcela pochopitelným pro ty, jimž názory, představy, celý komplex příslušného národního bytu nejsou vžitými a trvalými zkušenostmi a skutečnostmi, ale jen národopisným materiálem přijatým z druhé ruky. To je případ Dimovičova Marka, balkánského národního reka, individualisty, hajduka, pustinného rytíře, konkretního, protože zosobňujícího konkretní životní klady svého kraje, ač do půli zahaleného v oblaku mythu a s jitřenkou vyvoleného na čele. Dimovič chce jít nad báji a baladu (s kterou tak sympaticky vystačil Ogrizovič v Hasanaginici), činí Marka nositelem sporu primitivního individualismu a vyššího, společenského a pak i nadosobního etosu. Láska synovská proti postulátu cti, věrnost k tureckému pobratimu proti mechanickým povinnostem rodovým, svobodné rváčství proti závazkům lásky a plodnému klidu rodiny. Tak Marko se nám jeví jako místní hrdina s několika přidanými, nikoli z jeho bájeslovné podstaty vycházejícími rysy filosofické symboliky. A celá hra připadá nám spíše historickou než bájeslovnou, spíše epicky popisnou než dramaticky vývojnou. Režisér Rogoz volil jako vyrovnávající prostředek, k historickému obsahu, zjednodušenou, expressionisující linii ve výpravě, stavbě postav i dikcí. V plošné, ale výrazné scenerii Hofmanově barevné skvrny postav, které se rozvíjejí k plastičnosti podle potřeb okamžiku: mečový tanec kralevicův je toho brilantním příkladem. Kralevice Marka živelně hajduckého hraje Vydra, rytířského a šlechtického Alilagu velmi lidským přízvukem vybavil Rubík, zdrželivě vroucí Jelici vytvořila Dostalová, Uroše Rogoz, Vukašína Deyl, královnu Nasková.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Divadlo.