Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Björnstjerne Björnson: Rybářské děvče

Údaje o textu
Titulek:	Björnstjerne Björnson: Rybárské děvče [red 1]
Podtitulek:	Přeložila M. Lesná-Krausová. Praha, Al. Srdce 1929. Str. 264.
Autor:	Antonín Grund (jako Ant. Grund)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 5, č. 5. s. 59 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	24. října 1929
Licence:	PD old 70

Chystá-li nakladatelství Al. Srdce vybraný soubor z díla Björnsonova, jehož součástí je přítomný svazek, za pečlivé redakce zkušené překladatelky M. Lesné-Krausové, jest třeba se tázati po vnitřním smyslu tohoto vydání, zdali naše doba si Björnsona vyžaduje, neboť nemůže býti sporu o živém ohlasu Björnsona pro minulost, který již od let sedmdesátých byl u nás nahodile tlumočen a jehož tendenční romány a dramata svou morálkou nemálo přispívaly k tříbení a utváření obrodných snah naší pokrokové a realistické generace. Zdá se mi, že pro přílišnou etičnost pozdějších prací Björnsonových byly neprávem opomíjeny jeho povídky ze selského života z let šedesátých, kdy spisovatel cítil se především umělcem, nepřihlédaje úmyslně k sociální úloze umění. Proto možno čísti s tichou radostí právě vyšedší „Rybářské děvče“, k němuž velmi vhodně jsou připojeny obě mistrné povídky raného umění Björnsonova „Veselý hoch“ a „Svatební pochod“. Začísti se do těchto tří severských románků o lásce, jest velikým kladem pro život zvláště dnes v poválečné době, jež sice veškerým svým organismem hledá životní rovnováhu z úchylek a výstřelků expresionismu nedávných let, ale v soudobé literatuře pro své snahy nalézá velmi málo porozumění. Je s podivem, jak tento strohý seveřan vcítil se s jemnou pronikavostí do duše procitající dospělosti. Při veškeré živelnosti jeho mladých lidí nesetkáváme se nikde s prvky pathologickými (Wedekind!); je zde přirozená pudová ukázněnost, jež vytváří veselý a kladný poměr k životu. Björnson v těchto povídkách o životě norských sedláků je realistou plastického daru evokačního, ale překvapuje, s jakým uměleckým taktem reaguje na skryté jevy neznáma, účelně a obsažně zasahující do dějů lidských. Veliký básník nemohl ujíti bájeslovnému kouzlu rodného kraje a podmanivé síle lidového podání. Jestliže se zcela neuvaroval pastorského kazatelství — tím trpí zejména závěr „Rybářského děvčete“ — nutno to přijmouti se stanoviska českého čtenáře jako projev své doby a jiných mravů. Tak to také chápala překladatelka, jež pečlivě revidovala svůj první překlad, vyšedší před dvaceti lety. Nový její převod je plně český, ač nestírá osobitých zvláštností originálu. Barevně výrazná obálka C. Boudy ukazuje nadaného výtvarníka v jiném světle, než jsme byli dosud zvyklí, jsouc v jasném rozeplání dívčí hlavy radostným přitakáním životu, ostatně v duchu slov básníkových.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Knihy.