Rozpravy Aventina/1929–1930/2/Paul Géraldy a Robert Spitzer: Lovec srdcí

Údaje o textu
Titulek:	Paul Géraldy a Robert Spitzer: Lovec srdcí[red 1]
Podtitulek:	Komedie o 4 dějstvích. Přeložil A. Bernášek. Režisér B. Stejskal, vypravil J. Wenig. Vinohradské divadlo, po prvé 21. září.
Autor:	Jaroslav Jan Paulík (jako Paulík.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 5, č. 2, s. 22 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	3. října 1929
Licence:	PD old 70

Poslouchat tohoto Géraldyho je věru rozkoš z čisté a jemné práce. Skončí se čtvrtý akt a vše je jak bylo na počátku, spořádaná domácnost pařížského obchodníka Fernanda (A. Kandert), manžel se vrátil k rodinnému krbu, jen trochu pocuchán dobrodružstvím s herečkou Gaby (R. Schlemrová), a paní Magda (M. Pačová) má maličko nalomené srdce. Změnilo se vlastně strašně mnoho a jako by se nebylo změnilo nic. Autoři postavili na scénu dobře vychované lidi, kteří nemilují skandálů, kteří se vypovídají, vyzpovídají, vyžijí na rovném plateau společenské konversace. Překvapení a efekty jsou vyrovnány, ukázněny, konflikty a krise dějí se bez prudkých zvratů a výbuchů, kterými někdy vyráží i u nejstřízlivějších povah spodní romantický žár lidského srdce. Jen několik stupňů chybí tu do mistrovství, důslednější, přesvědčivější, jasnější provedení toho championa lásky Henriho (J. Steimar), který na objednávku paní Magdy odloudí Fernandovi milenku a nechtíc okouzlí tu paní, jež se pokoušela kuriosním způsobem zachránit manželské štěstí, které nakonec je jí skoro na obtíž, něco více podstatnější psychologie u téže dámy. (To je ovšem právě těch několik stupňů, o které se zvedá drama jen výjimečně.) Za to je tu tolik jemnosti, pravdy a poesie v detailech, tolik rozkošné kresby na okraji — žabec Jeanetta (E. Svobodová), hospodyně a sekretářka Flora (Ptáková) a pak ta naprosto životná a živelná, takřka naturalisticky skutečnosti vychvácená upřímná komediantka Gaby. A konečně to precisní, dokonale vypočítané a dokonale cítěné náhlé přervání melodie, konec lásky, právě ve chvíli, kdy zaplála, to trpké doznívání a intensivní smutek, když vše se skončilo, příběh a hra, jako by atmosféra z Čechova, přeložená do franštiny.

B. Stejskal byl Géraldymu docela práv, klid dialogů, tlumený tón vášní a smutků a ten timbre smíšení grotesknosti faktů a vážnosti jejich náplně, který zněl celou hrou, jsou dílem zcela kongeniálním Géraldyho hře. Z hereckých výkonů je tu především Gaby R. Šlemrové, kreace přesvědčující sytosti, která činí dojem naprosté definitivnosti a zároveň nevyčerpatelného fondu reality, dále jemně a precisně rozvíjená Magda M. Pačové a J. Steimara virtuosní a nijak posérský věčný milenec Henri.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Divadlo.