Rozpravy Aventina/1929–1930/10/Film a život

Údaje o textu
Titulek:	Film a život
Autor:	Bedřich Václavek (jako Bedřich Václavek)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 5, č. 10, s. 115 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	29. listopadu 1929
Licence:	PD old 70

First National natáčejí již 300.000 km filmu, to jest 20 miliard obrázků ročně, ale studia jsou teprve napolo dodělána a na pleš ředitelů kapou ještě barvu natěrači oken, když začíná děj Bronnenova románu „Film a život“, románu o Barbaře la Marr. Jsou to začátky filmu, kdy se již zřejmě ukázalo, že dobře sázeli, kdož vsadili na jeho úspěch. Nese peníze, to se už ví, víc se však o filmu celkem neví. Do Hollywoodu přichází ve vhodnou chvíli 16tileté děvče z Yakimy, Reatha Watsonová, od 8 let herečka u šmíry, pak zpěvačka ve varieté. Neboť právě se zřítila při filmování s koně Miss Marr a zabila se, a Reatha je přijata za ni. Než nejde jí jen o filmování, chce hned víc. I musí z dalekého ranča v Arizoně uhánět k Hollywoodu expresem rančer Jack Lytell, který se do ní zamiloval v Los Angeles, a jemuž se ztratila, aby ji při jejím prvním filmování unesl a udělal jí náležitou reklamu.

Ale je z toho mimo nadání osamělý život na ranču u Gilla Bend, Arizona, přerušovaný pokusy o útěk. Jeden se téměř již podaří, ale skončí nejhůře: mexickým sňatkem s Lytellem. Těžká je krev Reathina, vždy znova žene ji do náruče mužů a pryč s její ctižádostivé cesty za úspěchem ve filmu, a ona nemůže proti ní nic počíti. Po Lytellovi přijde Converse, s nímž uprchne, ale v Los Angeles to jde s nimi s kopce, a kdyby nešťastný Jack Lytell neumřel a neodkázal jí zbytek jmění, sotva by kdy se již vznesla z nížin, jimž propadá. Ale i pak je k filmu stále stejně daleko. Je příliš krásná režisérům a málo všímavá k jejim erotickým potřebám. Je to v mythické době filmu. Film se chystá teprve k vlastním výbojům, v neznámém davu herců a adeptů potulují se začátečníci Fairbanks, Chaplin, sestry Gishovy, Glorie Swansonová. Ale i na jejich stupeň má Reatha, nyní již Barbara la Marr, nekonečně daleko. Nová katastrofa, rozchod s Conversem, který ji podvádí se svou první ženou, ji žene z tohoto života, a pro rvačku, kterou způsobí svou krásou, je vykázána policejně z Los Angeles, „protože je příliš krásná“.

Opakuje se kus života z mládí v Yakimě, pak spíše směšný než morální život tanečnice ve varieté, až i ten skončí velkou scénou, která stojí etablissement, v němž tančí, celé zařízení. A znova útočí na brány filmové branže. V poslední chvíli, se 40tistupňovou horečkou vítězí — ale nefilmuje. Píše rukopisy. Tu je objevena svým starým známým, pirátem-žurnalistou Felixem, a prošedši obětí jeho náruče postupuje jediného večera v úspěších rychle až k angažmá na tři léta a k sumě, pro začátečnici, která ještě nefilmovala — je to směšné, všude od ní čekají velké věci ve filmu, třebas se ještě vůbec neobjevila na plátně — k sumě fantastické: 175.000 dolarů ve třech letech. Ale znova zasáhne láska a mladý herec Deely ji ráno unáší aeroplánem tichou, oddanou přes americký kontinent na východ. I tato láska končí katastrofami, z nichž již před prvním úspěchem zůstávají nastraženy pasti, do nichž později padne. Očekávajíc zrození dítěte od Deelyho, napíše první svůj úspěšný rukopis. Rozešedši se s ním, dává se konečně do práce. U Famous Players hraje prvně jako star, hraje s Fairbanksem dva filmy, přechází dál a dál, číslice stoupají, stává se událostí dne. Tehdy jí vtiskuje Rex Ingram ve filmu „Trifling Women“ onen typ ženského upíra, v kterém ji pak chce vždy znova viděti obecenstvo.

Rozvod s Deelym byl první příležitostí dlouho čekajícím záškodníkům, aby ji napadli. Tím více, když rozvod prosadí. Deely se postřelí a Barbara odepře cynicky vzkázati mu slova, jež by ho snad zachránila.

Rychle se žije v těchto dobách a sotva ztekla úžasnou rychlostí nejvyšší vrchol úspěchu, již se počíná její dráha nakláněti. Věčně zadlužená při svých obrovských příjmech, je napadena vyděrači, jimž se jen namáhavě vydře. Vynese jí to sensaci, že zavraždila hraběte Escabara, nový příliv přízně lidu a roční smlouvou na milion dolarů. Nový nápor vyděračů, tentokráte zvlášť nebezpečný, protože ji váže klausule, že se musí vyhnouti skandálu, shroutí se přispěním přátel, ale Barbara musí odejeti na východ. Ale nešťastná láska a kokain uzavírá jí cestu a vžene do sebevraždy, pro niž je však ještě příliš silná. S podlomeným zdravím vrací se do Kalifornie, pod její věčné slunce, aby se uzdravila. Linie života rapidně klesá, filmuje ještě pro nátlak společnosti, která se bojí o svůj milion, ale přesvědčuje se, že její slunce klesá, upadá pod tímto tlakem, ztrácí hlas a umírá 30. ledna 1926, třicetiletá, majíc za sebou život delší než 100leté ženy minulého století.

To je obsah Bronnenova románu, jímž se proplétají dvě pásma. Je to román o americkém filmu, jeho mládí a rozmachu, a o životě, jak jej film formoval. Nehoří tu žádné naivní bengály. Vidíme celou nekulturnost amerického filmu, z níž rostl, která byla jeho —slabinou i silou. Jest to leckdy kritika ironická a hodně jedovatá, kterou na něm provádí. A přece zase jest v tom jakýsi mythus filmu. Americký, nehorázný. Nejen filmu. Celé Ameriky. V této knize doznívá jako utajená melodie romantika divokého západu, či lépe romantika románů o něm. Divoké je dosud slunce Arizony, prudké a nespoutané i hrubé vášně těchto lidí. Ale z romantiky stepí a pustin vyvinula se romantika shonu za penězi. Kolem filmu se tento hlad zvlášť soustředil. Vykrystalisovala Amerika překrvená, nekulturní, ovládnutá penězi a hmotou, štvoucí se a uštvaná. V Bronnenově románu ji vidíme zachycenu chladným okem jakoby fotografického objektivu. (A přece se i do románu přenesla horečná udýchanost amerického života. Jsou tu často věty zhola neliterární, slova z obchodu a sportu, věty nahozené s rychlostí, s níž se mezi dvěma zastávkami podzemní dráhy vylíčí celý román.)

Ale vedle Ameriky a filmu je tu zachycen i životní sloh tohoto století techniky, obchodu a bezdechého štvaní za úspěchem a penězi. Je to život exaltovaný, pohybující se stále na hranici přepětí. Žije se krátce: Začíná v osmi letech a končí po nesmírně dlouhém životě v třiceti. Každý kratičký a rychle se střídající oddíl života vrcholí paroxysmem a končí katastrofou. Prudkostí průběhu sbližují se proto protipóly, roste z toho komplexní obraz života: Chladná vypočítavost a nezkrotitelná krev a nic jiného, tak se vám zdá Barbara. A přece jsou zase chvíle, kdy jí odpouštíte vše. A přece je to historie ztraceného, neukojeného srdce, a když srdce prohrává svůj boj, řítí se vše, život i umění. Je tu zřícení všech hodnot, které kdysi držely život, velký rozklad jich, nekulturnost a chaos. Ale je to nějak dnešku bližší než deset krasoduchých románů. Svou syrovostí. A v syrovosti života se ozve často lyrika nezmarné životní energie i lyrika zmaru, paradoxní lyrika životního paroxysmu, kolísající stále mezi těmito dvěma póly.

Bronnen napsal tento polo reportážní román v prudkém tempu. Někdy jakoby i jemu šlo na nervy a přepětí ohrozilo stavbu. Ale dočtete bez dechu tento tak dnešní příběh, svítící pěnou životního paroxysmu.