Rozpravy Aventina/1928–1929/8/Pohorská vesnice

Údaje o textu
Titulek:	Pohorská vesnice[red 1]
Podtitulek:	(Uvádí Fišerfilm)
Autor:	Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 4, č. 8, s. 82 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	listopad 1928
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Pohorská vesnice

Psáti o českých filmech znamená psáti stále z devětadevadesáti procent o filmované literatuře. Je to drtivou většinou literatura nejslabšího rázu, „lidové“ romány, předurčené na filmování jenom svojí oblibou a rozšířením, dávajícím naději na dobré návštěvy v kinu, kde se film bude hráti. „Pohorská vesnice“ jest čestnou výjimkou po té stránce, že tu bylo sáhnuto po literatuře cenné. To je klad tohoto filmu. Pro film je to ovšem málo. Sentimentální celkem, romantický příběh drotara Jana, nešťastně zamilovaného do komtesy Jelenky má pramálo ryze filmových kvalit. Všechny další dějové zápletky, jež s touto základní osnovou jsou vázány v jediný celek, nepřispívají ku zvýšení filmovosti námětu, nýbrž k jeho komplikaci, vedoucí místy až k nesrozumitelnosti. V. Wasserman, který zpracovával scénář filmu, se snažil vytěžiti z děje co nejvíce a přistoupil ku svému obtížnému úkolu s velikou dávkou svědomitosti; jeho úsilí však troskotá ve složitosti podružných epizod, jež by ovšem bylo lze velmi těžko dále zjednodušovati, neboť souvisejí úzce s ústředním dějovým vláknem. I titulky mají slušnou úroveň a je-li jich tam několik zbytečných a několik „náladově“ sentimentálních, je to zase jen stará bolest českého filmu. I práce režisérova (M. J. Krňanský) nese pečeť svědomitosti; nelze tu vytknouti hrubých chyb, jež provázely ještě na př. jeho „Krásnou vyzvědačku“, ale co schází filmu po režijní stránce od prvého metru do posledního je tempo. Lidé tu přicházejí a odcházejí, tváří se tak, či onak, ale při tom se tu vlastně nic neděje. Čestnou výjimku činí rvačka v pohraniční hospodě, jejíž divokost Krňanský výstižně vyjádřil dobře komponovanou rapid-montáží. „Pohorská vesnice“ je výstražným příkladem, že ani nejlepší snaha nepřetvoří špatně volenou literaturu na dobrý film. Bojím se však, že krátkozraká kalkulace výroben ještě dlouho nepochopí tuto pravdu, starou téměř tak, jako český film. Tempo, jež schází celému filmu se projevuje i ve výkonech hereckých. Fred Bulín (drotar Jano) by potřeboval režiséra, jenž by ho dovedl vyvésti z celkové pasivity a bezradnosti, do níž místy upadá. Jinak je zjevem opravdu slibným a nestane-li se předčasně „hvězdo“u, vyplní dobře v českém filmu místo, které je vlastně pořád neobsazeno. Mimo známých herců (J. Rovenský, E. Malý, K. Schleichert^{[red 2]}, L. H. Struna, E. Trachta a Mary Jansová), z nichž zvláště L. H. Struna příjemně překvapil milovnickou rolí, v jaké jsme ho dosud nevídali, se objevilo na plátně i několik tváří nových. Nejsou to prozatím světoborné objevy, ale dobré sliby do budoucnosti. Veskrze kladnou položkou filmu je J. Bulánkova fotografie, jež vytěžila krásné obrazy exteriérové a interiérům dala měkkost a dobrou obrazovou komposici. „Pohorská vesnice“ byla zatěžkávací zkouškou rekonstruovaného studia Kavalírky. Tato zkouška dopadla dobře. Ve všech obrazech se jeví dostatek světla, prostornost a naprostá rovnoměrnost a klid světelné intenzity, což bývalo nejbolavějším problémem Kavalírky. „Pohorská vesnice“ má daleko do dokonalého filmu. Bylo by však nespravedlivé neuznati, že je příkladem vážné a svědomité práce.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Filmy.
2. Opraveno z Šleichert na Schleichert