Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Jessika

Údaje o textu
Titulek:	Jessika[red 1]
Autor:	Jaroslav Ježek (jako J. Ježek)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 4, č. 2, s. 20 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	říjen 1928
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Jessika

J. B. FOERSTER: JESSIKA. Foersterovým operám se vytýká lyričnost a ač je Foerster nejlepším skladatelem lyrických sborů a autorem nesčíslných písní, je nepopíratelnou skutečností jeho silný pud k dramatu. Napsal 5 oper, suitu Cyrano de Bergerac pod dojmem Rostandovy komedie, Suitu ze Shakespeara a právě k Shakespearovi, k němuž psal často scénickou hudbu, cítil největší přitažlivost. Leč neklamme se. Tento sklon nevyvírá z jeho bytosti jako životní nutnost vyjadřovací, je to naopak projev jeho lyrismu: glossování prudkých literárních dojmů řečí své zasněné, extatické psychy s jednou výjimkou: Evou. Neboť zde, dík zemitému, dramatičností kvasícímu libretu Gabriely Preissové byl Foerster dotčen v nejcitlivějším bodě a vybičován k výkřiku nad osudem ubohé ženy, který je jedním z nejvzrušenějších celé naší operní tvorby, ale v Deboře, která má libreto jen divadelně efektní, snižuje se již toto vypjetí citelně a v Nepřemožených a Srdci se rozplývá již zcela a úmyslně do jevištní lyrické básně. Uvážíme-li, že k oběma posledním psal si Foerster libreta sám, poznáme jakou veledůležitou roli hraje libretista a školní příklad tohoto ožehavého faktu jest právě Jessika. Vrchlický zde vytvořil zajímavou věc. Na popud Foersterův, který byl zaujat episodní postavou Shakespearova Kupce benátského, dcerou žida Shyloka, Jessikou, napsal libreto, jehož ústřední postavou se měla státi tato Jessika a historie Portiina se měla s Bassaniem odsunouti do pozadí. Jenže tato pikantnost se Vrchlickému nehorázně nepovedla. Nejsa dramatikem a pracuje příliš chvatně, nepřetvořil, neprohnětl Shakespearovskou episodu v nové drama, nýbrž ponechal příběh stejně episodní, nakupiv kolem něho zbytečné postranní scény, jež u Shakespeara samozřejmě odpadly, docíliv pouze mlhavosti příběhu a zbaviv všechny osoby jejich podstatných znaků, nehledě k ležernosti formy, jež skřípe nestilovými vulgárnostmi. Shylok je neslaný nemastný, ani komický, ale především ne tragický, Jessika, kterou si ze Shakespeara představujeme jako vášnivou židovku, je tu laškovně koketní blond slečna, Bassanio toká chvílemi zbytečně na scéně, „Porcie chladná, dítě zlaté“ se zjeví jako deus ex machina ve čtvrtém jednání jako dekorativní výplň a Antonio a Lorenzo jsou dramaticky odbyti jak jen lze. Na toto monstruosní libreto bez příběhu a hlavní postavy vyplýtval Foerster tolik své sladké, zpěvní lyriky, nasáklé soumrakem benátských večerů, snášejících se na laguny s gondolami, lyriky vláčné, mdlé, stříbrné, šeptajících sordinovaných houslí, napojené Smetanou v místech erotických (Jessičina arie z druhého jednání, které je nejvtipnější a nejcelistvější) a leckde naleznete v partituře stopu Wagnerovu, v instrumentaci i Dvořákovu, leč celek je velmi osobitý. Je to líbezné scherzo, trochu zasněné, rozezpívané, velmi něžné a byli byste jím zcela okouzleni, kdyby vám v tom nebránilo tolik svrchu jmenovaných věcí. Ostrčilovo provedení bylo, jak se dalo čekati, skvělé, Pujmanova režie strávila množství nestravitelných věcí obdivuhodně, u Jessiky slečny Kočové jsme se obdivovali jejímu dívčímu půvabu a zpěvní jistotě, u p. Mařáka jeho svěžesti a hlasové pružnosti, u p. Gleicha dokonale postavené figuře, u sl. Kozlíkové inteligenci, u pana Linky jeho všestranné topornosti a u V. Hoffmanna neočekávanému vlivu Gottliebovu.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Hudba, otištěno bez názvu, název odvozen ze začátku článku a odpovídá titulu recenzovaného hudebního díla.