Přeskočit na obsah

Rozpravy Aventina/1927–1928/9/Nemodlenec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Nemodlenec[red 1]
Autor: Karel Smrž (jako ksž)
Zdroj: Rozpravy Aventina, roč. 3, č. 9, s. 113
Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno: 19. ledna 1928
Licence: PD old 70

Nemodlenec (produkce Julius Schmitt) nedávno předváděný na filmové burse není vlastně filmem novým; tři léta odpočíval — nedokončený — ve skříni laboratoře a teprve loni byl dotočen. Má především zásadní (a specielně československou) základní chybu: volbu námětu. Knižní věci se ovšem filmují velice často a jsou-li voleny dobře a s pochopením pro to, co film chce a co musí mít, aby byl filmem, nelze konec konců proti tomu ani mnoho namítati. Román K. Světlé se však k filmování nehodí naprosto — již proto, že je to román historický, kladoucí na výpravu, režiséra i herce požadavky daleko těžší, nežli normální světelné drama z přítomné doby. Bylo by nesprávné, dávati vždycky vinu nevhodné volby námětu režisérovi; velmi často volí jej podnikatel, který se nedá přesvědčiti, že volil špatně. Režisér Kubásek, který loni tento film (započatý r. 1924) dokončoval, nespokojil se pouhým dotočením scházejících scén, nýbrž zrevidoval i věci hotové a ledacos přepracoval. Tato dobrá snaha se na mnohých místech jeví velice opravdově, celek však přece jen připomíná film, starý již tři roky. Nucená filmovací pausa zanechala své stopy i v konstrukci filmu, t. j. ve vzájemné vazbě jednotlivých scén a v dějovém rytmu: někde je provedena dobře, někde neklape a ústřední linie se povážlivě tříští a mizí. Herecky jsou nejlepší Pištěk a Struna. Mary Černá je milý zjev a její fotogenická tvářička by mohla v našem filmu hodně znamenat — kdyby dostávala úlohy, jež ji leží. V „Nemodlenci“ to dokazuje v úloze komtesy, kdežto dvojnická role zavržené hraběcí dcery je reprodukována značně slaběji. Mám dojem, že by se Mary Černá uplatnila velice dobře v genru veseloherním, kde by mohla dáti více ze své vlastní bytosti, jež není nijak tragicky laděna. Speerger, Hron i Jenčík zapomínali často, že nehrají pro divadlo, nýbrž pro film. Fišerova fotografie je v celku velice dobrá a několik obrazů slabých lze — myslím — připsati na konto roku 1924.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Otištěno v rubrice Nové filmy.