Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Studentská láska

Údaje o textu
Titulek:	Studentská láska[red 1]
Autor:	Karel Smrž (jako ksž)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 3, č. 8, s. 100 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	5. ledna 1928
Licence:	PD old 70

STUDENTSKÁ LÁSKA (uvádí Elektafilm) jest předně filmem německým, za druhé pak dílem, dotýkajícím se erotického přelomu let dozrávání. Kdo zná filmy podobného námětu a značky Made in Germany, čeká nechutný kýč, stavěný na všech možných předpokladech – kromě umění. Ale „Studentská láska“ nás po této stránce zklame. Krásně zklame! Děj? Snad tu na něm ani mnoho nezáleží. Je to pravdivý, realisticky, ale s uměleckou ukázněností podaný obraz rozvichřených let puberty. Let, kdy po prvé zmámí hlavu neznámé dosud, ale živelně silné opojení erotiky. Kdy se rodí nejkrásnější, nejčistší lásky – ale i smyslná objetí, strhující jako prudký vír. Kdy se v bezesných nocích staví vzdušné zámky a kdy mnohou bláhovou větu může uzavřít zdánlivě jediná tečka: revolver. Je to prudký obraz doby, v níž nejostřeji vystupují protivy mezi mladou a starou generací, zvláště tehdy, nedovedou-li dospělí přiblížiti svůj okruh myšlení a cítění okruhu mládí. Střetnutí se těchto dvou generací (ve škole a doma) je tu podáno silně – ale nepřekresleně a vy prožíváte bezděky s sebou všechny ty situace, v nichž bezvýznamná nedorozumění, na něž dnes hledíte se shovívavým úsměvem, rostla na veliké tragedie. Snad tu jsou uličnické scény ze školních lavic naneseny trochu silněji, nežli by příslušelo – ale tuto maličkost režisérovi velmi rádi odpustíme, uvědomíme-li si kladné hodnoty filmu. Robert Land si dovedl především najít dokonalé typy svých hrdinů a hrdinek. Členové profesorského sboru, ostře a výstižně rozlišení povahou i fvsiognomií, samotářský stipendista Max, končící ranou z revolveru, oktaván Rolf a kvintánka Helena, měkká, pasivní Rolfova teta a despotický strýc – to všechno jsou postavy, plné reality a vzdálené jakékoli papírové, bezduché šablony. Ve filmu jsou scény, řešené s tak silnou sugestivitou, že na ně dlouho nezapomenete a často, často tu musíte mysleti na jiný krásně a silně režírovaný film z poslední doby: Dudivierovo „Zmučené mládí“ (Zrzek). Greta Mosheimová a W. Zilzer nemají ani špetku oné jalové krásy voskových figurin za výkladkou kadeřníka, již tak často ve filmu (zvláště německém!) nalézáme a vytvořili postavy studentského mládí pravdivě a přirozeně již proto, že toto mládí nezískávají teprvé pro světelnou scénu nánosem líčidla. F. Kostner (stavitel Karsten) vyjádřil přesvědčivě ve scéně před soudcem přelom tvrdého, despotického člověka, který až dosud věřil, že jediným výchovným prostředkem je kázeň a autorita a náhle poznává, že má mládí mnoho bolestných problémů, jež se takto řešiti nedají. Fotografie má stejnoměrnou, dobrou kvalitu a dovedla dáti některým obrazům působivost téměř sugestivní (stín obávaného třídního profesora, stopující stipendistu Maxe na jeho noční toulce městem, detaily scény u soudu a závěrečný obraz mladé dvojice, kráčející alejí, jež ve své perspektivě ubíhá do daleka). „Studentská láska“ je filmem, jejž by měli viděti nejen všichni ti mladí, kteří tu spatří sami sebe se všemi svými bolestmi, láskami, hádankami a tragediemi. ale i ti staří, pro něž je školou správného chápání mládí.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Film, otištěno bez názvu, název odvozen ze začátku článku a odpovídá titulu recenzovaného filmu.