Rozpravy Aventina/1927–1928/6–7/Frant. Khol padesátníkem

Údaje o textu
Titulek:	Frant. Khol padesátníkem
Autor:	Hanuš Jelínek
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 3, č. 6–7, s. 70 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	8. prosince 1927
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: František Khol

Není to tak docela banální dráha, kterou přeměřila za padesát let drobná postavička Frant. Khola. Mladý inženýr, asistent na technice, přednášející často místo svého šéfa dra Slavíka, měl příliš umělecké sklony, aby zůstal věren přísné vědě. Prošel svou bohémou ve společnosti Moorově, pro nějž napsal dvě libretta, a brzo opouští techniku pro Musejní knihovnu. Ze svízelů, které mu tam působil režim ředitele Zíbrta, utěšoval se přítel Václava Hladíka a autor prvních mondénních novel Illusionisté, zájezdy do Italie, do Benátek, na italskou riviéru, na sladké Lago di Como. Tam pochopil půvab a kouzlo renesanční i barokové kultury, tam stal se prvním českým casanovistou zvučného evropského jména. Italie, daleko víc než současný Ernstův neoklasicismus německý, inspirovala jeho Rozmary lásky (1915), půvabně fabulovanou a jemně cítěnou knihu, po níž následovala Zrcadlo v baru (1916), kde neoklasickou methodou stylovou, aplikovanou na themata čistě moderní, dociluje znamenitých efektů. V tu dobu již Khol rozloučil se s prachem musejní úřadovny, kde v posledních letech sedával s Václavem Řezníčkem – tělesně nejmenší s největším českým spisovatelem – a na vyzvání Jaroslava Kvapila ujal se dramaturgie v Národním divadle. Za těžkých poměrů popřevratových, kdy Kvapil odešel do ministerstva, vedl Khol divadlo s uměleckým i lidským taktem a odevzdal je nerozvráceno do rukou Hilarových. Ač prožil tu chvíle velmi trpké nezanevřel na divadlo a založiv agenturu Centrum, postavil se cele do služeb české dramatické tvorby. Karel Čapek a Frant. Langer, kteří byli tak šťastně inspirováni, že se svěřili od počátku rukám Kholovým, nemohou si stěžovat a veřejně vyslovili díky svému neúnavnému propagátoru. Je především Kholovou zásluhou, že české divadlo se konečně vymanilo ze zahanbující závislosti na vídeňských, berlínských a pešťských agenturách a vstoupilo v přímý styk s Evropou, zejména s autory francouzskými.

Ač příroda mu nedala příliš pevného zdraví, zachoval si „stařík“ Khol svěží humor a nezničitelný vtip. Byly doby, kdy vzájemná titulatura „staříků“, kterou jsme si uvykli se oslovovati, měla přízvuk pikantního anachronismu. Dnes, kdy začíná být povážlivě případná a přiléhavá, zvoní v ní stříbrný řetěz vzpomínek na celá léta upřímného přátelství, na dlouhou řadu teplých, družných večerů, kdy v cinkot číší zněl srdečný smích přítele Khola, přemáhající všechnu hořkost života.

Vrozená agilnost Fr. Khola projevila se význačně i v literárních organisacích. Ještě před válkou byl Khol předsedou Spolku českých bibliofilů: pracuje s námi od let v Umělecké Besedě, v Kruhu č. spisovatelů, je ze zakladatelů Syndikátu č. spisovatelů, a vlastním iniciátorem PEN-klubu, jehož je také jednatelem.

Tiskneme upřímně krásnou a jemnou ruku jubilantovu s přáním, aby smolná čerň vlasů a kníru jeho barrésovské hlavy ještě dlouho a dlouho vzdorovala povědomé zlobě času.