Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Poutník v údolí smrti

Údaje o textu
Titulek:	Poutník v údolí smrti [red 1]
Autor:	Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 3, č. 5, s. 62 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	24. listopadu 1927
Licence:	PD old 70

„POUTNÍK V ÚDOLÍ SMRTI“ (produkce Paramount) je filmové zpracování Zane Greyova románu z romantiky zlatokopecké Kalifornie. Není to světoborný film ani vrchol kinografického umění, nýbrž vkusně režírovaná a decentně podaná hra, které – budiž tu řečeno k její cti – schází i onen nezbytný polibkový happy-end, na něž si film – zvláště pak americký – tolik potrpí. Referuji-li o něm v těchto sloupcích, je to proto, že skýtá zajímavé výhledy do budoucnosti kinematografie v barvách přirozených, neboť jest až na několik málo metrů proveden celý v přirozených barvách metodou Technicolor. Aby bylo jasno: skutečně věrné reprodukce barevné dosáhne se pouze kombinací tři obrazů v barvách t. zv. základních (červené, modré a žluté); některé metody kinematografie barevné (na př. Gaumont) se také tohoto způsobu přidržely. Poněvadž je však velice obtížný, zjednodušuje se (u mnohých metod – i způsobu „Technicolor“) věc tím, že se hotoví pouze dva částečné snímky, červený a zelený (jímž se jaksi kombinuje modrá a žlutá), jež vyjadřují dosti dokonale značnou část stupnice barevné, v níž ovšem scházejí tony modré a jásavá zeleň, kdežto červeň ve všech nuancích jest vyjádřena velice dobře. Výrobci obyčejně zakrývali nedostatek modře a syté zeleně tím, že co nejvíce stavěli na odiv barvu červenou, jež je lákala svojí živou reprodukcí. „Poutník v údolí smrti“ je snad prvým filmem v barvách, který upustil od této falešné taktiky a bral přírodu i svět dekorací bez jakéhokoli protěžování červené barvy. Ukázalo se nejen, že to nijak neruší, ale že je to dokonce daleko přirozenější. Kinematografie v barvách přirozených ještě dávno neřekla své poslední slovo a nalezneme proto i v tomto filmu řadu scén, jež nevyhovují; jsou tu však překrásné snímky z pouště s dokonale zachycenými oblaky a vyprahlou žlutí nekonečných plání a některé pastelově měkké, dokonale sladěné obrazy interiérové i exteriérové. I barva pleti, jež dlouho byla oříškem barevného filmu je tu vyjádřena velmi dobře. Celkem jest tento film dokladem, že sice řešení „barevného problému“ není v kinematografii žádnou nezbytností, ale že jím lze přece jen leckdes velmi účinně podpořiti náladovost obrazů i scén. Ovšem jenom tehdy, je-li aplikován s notnou dávkou vkusu, jak jsme viděli na „Poutníku v údolí smrti“!

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Nové filmy, otištěno bez názvu, název odvozen ze začátku článku a odpovídá titulu recenzovaného filmu.