Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Napoleon

Údaje o textu
Titulek:	Napoleon [red 1]
Autor:	Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 3, č. 5, s. 62 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	24. listopadu 1927
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Napoleon

ABEL GANCE je nadaný francouzský režisér a vytvořil již díla, jež znamenala určité mezníky kinografického umění. Filmem „Napoleon“ dokázal, že všechny schopnosti mají své hranice a že nelze stavěti monumentální film na jediné formulce, byť byla sebe lepší. Abel Gance vyslovil tuto svoji formulku obšírně – ale dala by se říci skutečně jedinou větou: uvésti aparát do pohybu všude tam, kde je to možno. Snad ta okolnost, že ovzduší filmu je neklidným ovzduším války a revoluce způsobila, že se Gance spolehnul příliš na sílu účinu této formulky, na níž stavěl celý film; ale film historický, zvláště pak film napoleonský má mít určitou monumentalitu a především pevnou linii celkovou, kterou tu postrádáme. Zdá se mi, že tu bylo věnováno příliš péče originalitě řešení jednotlivých scén, jež pak tvoří dohromady stavbu nesourodou, v níž se kontura celku ztrácí. Ve francouzském odborném tisku se velmi mnoho psalo o různých technických zajímavostech filmování: automatický aparát přivázán na hřbet běžícího koně, vložen do míče a vhozen do moře a j. Scénu pádu do moře nevidíme ve filmu vůbec, z výjevu, pořízeného z běžícího koně pak sotva dva metry, jež neinformované obecenstvo pokládá za jakousi technickou chybu, již lze však přehlédnouti. Krásné je vyjádření bouře v konventu, kombinované z překrývajících se snímků, jež jsou brány aparáty, umístěnými na kyvadlech a prokládané obrazy rozbouřeného moře, s nímž zápasí nepatrná Napoleonova kocábka. Albert Dieudonné vytvořil postavu Napoleona dobře, nikoli však podmanivě. Totéž bylo by lze říci o vůdcích revoluce Dantonovi, Marratovi a Robespierrovi, představenými M. Kubickým, A. Artandem a E. Van Daële^{[red 2]}. Gina Manèsová nalezla v úloze Joséphiny de Beauharnais řadu velmi dobrých momentů – vzpomínám namátkou na scénu ve vězení, na návštěvu Napoleona a na výjev ve svatební ložnici, mizející pod klesajícími závoji. Projekce na tři plochy – lépe snad na jednu plochu trojnásob širokou ukázala, že by mohla býti v určitých případech silným a novým prostředkem výrazovým, kdyby byla ovšem dokonale provedena a kdyby nevyžadovala dlouhé přípravné pausy, jež v „Napoleonu“ tříštila ještě více celek, beztak již roztříštěný. Bylo jí ostatně užíváno zbytečně často a zbytečně dlouho. Zakončení filmu, kdy tři plochy se změní v trikoloru, protkanou pohybujícími se proudy jisker jest nečekaně dětinské. Celkem lze říci, že Napoleon jest velikou bublinou, kterou nafoukla obratná reklama, mluvící o filmu jako mezníku kinematografie; snad proto jste tak zklamáni, když opouštíte kino. Nebýt toho, bylo by lze označiti tento film za zajímavý – byť i ne zcela zdařilý – pokus o nový směr filmové režie.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Nové filmy, otištěno bez názvu, pro název použit titul recenzovaného filmu.
2. Opraveno z M. Kubickým na A. Kubitzkým, z Artandem na Artaudem a z van Daele na Van Daële.