Rozpravy Aventina/1927–1928/13/Cirkus

Údaje o textu
Titulek:	Cirkus [red 1]
Autor:	Karel Smrž (jako ksž.)
Zdroj:	Rozpravy Aventina, roč. 3, č. 13, s. 161 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	1. března 1928
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Cirkus

CIRKUS (uvádí United Artists) vydává Chaplin ještě po delší odmlce, nežli bývá zvykem u jeho filmů, které se nikdy – ani v období jednodílných a dvoudílných grotesek – nerodily s překotnou rychlostí americké filmové industrie. Přispělo k tomu jistě i rozhárané období jeho rozvodové pře, která značně oddálila dokončení započatého již díla. Chaplin je neodolatelný komik; ale je při tom i člověkem neskonale smutným. Dovede nás rozesmát až k slzám, ale smějeme se vlastně vždycky smutku a stínům života. Dokázal to jasně v „Kidovi“ a „Zlatém opojení“ a dokazuje to znovu v „Cirku“. Nevymýšlí nápady a vtipy pro ně samé a proto, aby se měli diváci stůj co stůj čemu smát; tyto situace jsou pevně vázány s dějovým pásmem a jsou přímým produktem psychologické linie díla. Neboť Chaplin je i hlubokým psychologem, jak přesvědčil před několika léty krásnou režií „Pařížské maitressy“. Historie „Cirku“ je úžasně jednoduchá: tulák, pronásledovaný policisty pro krádež, kterou nespáchal, unikne do cirku, v němž je právě pořádáno představení a rozesměje diváky, (kteří se domnívají, že je tento ztřeštěný, pronásledovaný človíček zvláštním číslem programu) tak, že jej ředitel cirku angažuje. Zamiluje se pak do jeho dcery, krasojezdkyně a je trpce zklamán ve svých citech právě v okamžiku, kdy se domnívá, že je svému štěstí nejblíže. Toto smutné rozčarování se ho dotkne příliš hluboko, nežli aby dovedl ještě rozesmávat cirkusové obecenstvo. Je ředitelem vyhozen, dopomůže ještě dvěma lidem ku štěstí, jež jemu samému tak nečekaně prchlo – a je tu zase sám. Z pozlátka cirkusové manéže zůstává jen vyjezděný kruh arény ve smutné pláni šedivé periferie a v syrovém, mlhavém ránu se bezcílně vzdaluje melancholický tulák. Vylíčiti všechnu tu bohatou náplň, již dovedl dáti Chaplin tomuto dílu, by vlastně znamenalo rozebírati od metru k metru celý film. Tady nejlépe poznáváme, proč spotřebuje na každé svoje dílo tolik času a tak závratné tisíce metrů negativu. Jeho výrobní metoda má téměř vědeckou přesnost. Vytvoří si o každém sebe nepatrnějším dějovém detailu svoji představu a pracuje na něm tak dlouho, dokud se jí nepřiblíží co nejtěsněji. Filmuje každou scénu mnohokráte, z různých poloh a vzdáleností a vybírá pak úzkostlivě věci nejlepší. Má úžasný smysl pro dějový rytmus a spád a dovede zároveň nalézti prostředky k jeho vyjádření. To je Chaplin jako scenárista a režisér. Nápady, jež prý jsou v jeho scenáři často jen naznačeny, rozvíjí při vlastní práci v plné bohatosti se všemi detaily, jež teprve při natáčení objevil a promyslil. V „Cirku“ nalezneme mnoho scén, jež nás o tom jasně přesvědčí. Komiku situace dovede Chaplin vystupňovati nečekanými zápletkami a variacemi, jež jsou tím působivější, že jsou logické. Kolik grotesknosti vytěží na př. ze scén v zrcadlovém bludišti, kam se tulák schová a kde je pronásledován strážníkem i zlodějem, jenž mu vpašoval do kapsy ukradenou peněženku, ve lví kleci, nebo na laně, kde zastupuje nedostavivšího se provazolezce. Jako režisér je však Chaplin dokonalý i ve výběru herců. Dokázal to ostatně již tehdy, když na roli dobrosrdečného bonvivanta v „Pařížské maitresse“ angažoval neznámého tehdy filmového herce Adolpha Menjoua, jejž učinila tato úloha slavným téměř přes noc. „Cirkus“ je dalším dílem, jež klasifikuje svého tvůrce, jako jednoho z nejpovolanějších básníků světel a stínů. Chaplinovi lze věřit. Nechrlí pět filmů do roka, ale ať si předsevezme jakýkoli úkol, nikdy nezklame. A to nelze říci o mnoha lidech z království světelné scény!

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Nové filmy, otištěno bez názvu, název odvozen ze začátku článku a odpovídá titulu recenzovaného filmu.