Román o hloupém Honzovi (Schulz)

Údaje o textu
Titulek:	Román o hloupém Honzovi[red 1]
Podtitulek:	(P. K. laboratoř.)
Autor:	Karel Schulz (jako Schz)
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 34, č. 623, s. 4 Archiv Lidových novin
Vydáno:	11. prosince 1926
Licence:	PD old 70

Pozvánky ohlašovaly »slavnostní« předvádění, film byl adaptací stejnojmenného »cenou Akademie« poctěného románu Bártova, v hlavní úloze vystoupil Zd. Štěpánek, o němž pozvánka neopominula uvést, že je poctěn státní cenou pro umění dramatické a tak dále a výsledek, pokud tak můžeme označit tuto nedomyšlenou adaptaci, by mohl dobře posloužit k současné anketě, která se rozvířila dnes v denním českém odborném filmové tisku na téma: Co schází českému filmu? Všichni čeští filmaři totiž souhlasně tvrdí, že našemu filmu schází pouze peníze. A dalo by se snadno dokázat, že českému filmu neschází ani tak peníze jako filmaři. Neboť mohou-li se přímo hazardně vyhazovat takové statisíce za filmy podobného rázu jako tento Román, nebo Svéhlavička, či Radioamatéři, je zřejmo, že český film má peněz až dost, může-li si riskovat výrobu takových nemožných filmů, mezi nimiž Román o hloupém Honzovi snad bude míti primát. Jestliže některé české výrobky z poslední doby vykazovaly určité plus, což bylo i v Lidových Novinách nestranně konstatováno, byl ihned, snad příliš předčasně, hlásán kolektivní vzestup českého filmu a již předem hledáno odbytiště v zahraničí. Ale ihned se začlo s výrobou takových filmů, že všechny naše naděje znamenají vlastně nejpustší zklamání. Je opravdu ku podivu, že Filmová Liga, jako nejvyšší filmová korporace v ČSR, nezakročí proti takovému poškozování českého filmového jména. Při tomto filmu by měla nejlepší příležitost.

Režie Hlavatého oplývala divadelností, banálností a nechutnostmi. Ani jediný filmový nápad. Všude pohyb, kreslený jen pro slovo. Schází-li toto slovo, pohyb vyzní do prázdna. Titulky, z nichž některý je dlouhý až na 4–5 minut promítání; jedna prázdná scéna, která je dlouhá až 120 m. To vše jsou markantní důkazy neschopné režie. Co také říci o tomto filmovém (!) nápadu: milenec vzpomíná na dvě milované dívky a postupně se proměňuje nejprve v jednu, pak v druhou a po třetí zase v sebe! Filmovaný salon před presem: plno lidí, naprosto špatně postavených k objektivu. Filmovaná stávka: dělníci stojí v řadě jako vojáci a mávají vyjeveně rukama. Těchto případů by se dalo vyjmenovati tolik, že by se tím zaplnila celá tato filmová rubrika, ale uvádíme jen několik, aby byly zde důkazy, jak se u nás mohou vyrábět filmy.

Z herců, kteří se namáhali co nejvíce, aby vyklouzli z rámce této režie, nejlépe hrál Majer v roli starého skláře Kosa. Rovněž Májová a Hlavatá vynikly nad průměr ostatních. O ostatních hercích, jichž byla spousta, nelze říci nic zvláštního ani dobrého. Hra titulního hrdiny Zd. Štěpánka byla pro film příliš tvrdá.

Ani nevyhovovala fotografie dvou operatérů, inž. Brichty a inž. Smrže, ačkoliv tyto dva jsme zvyklí z jiných filmů počítat k našim operatérům dobrým. Snad to bylo vinou narychlo zhotovené kopie. Interieury arch. Hesouna byly střízlivé, dobře komponované a vkusné.

Lituji hluboce, že pro tento nemožný český film jsem byl nucen zmeškati předvádění Elekty, která promítala novou veselohru s Nikolajem Kolinem.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Ze světa filmů.