Riegrův Slovník naučný/Mithridates

Riegrův Slovník naučný
Mithridat	Mithridates	Mitchell

Údaje o textu
Titulek:	Mithridates
Autor:	neuveden
Zdroj:	Slovník naučný. Praha : I. L. Kober, 1886, str. 371-372 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Mithridatés VI. Pontský

Mithridates, jméno Pontských, Parthských a Armenských králův, z nichž jsou nejznačnější 1) M. II., šestý v řadě panovníkův Pontských, syn Ariobarzanův, nastoupil vládu v druhém roku 110. olymp.; podléhal Peršanům, pak se podrobil Alexandrovi a po jeho smrti Antigonovi. Dověděv se, že jej tento míní se světa shladiti, utekl do Kapadocie a šířil ta moc svou s pevnosti Cinniaty; podlehli mu celá Kapadocie a vůkolní národové, čímž stal se zakladatelem říše Pontské. Demetrius, syn Antigonův, smířil jej s otcem, ten ale strachuje se moci jeho dal jej zavražditi. — 2) M. V. Euergetes, přátelil se vždy se Římany, jimž pomáhal v třetí válce Punické proti Aristoniovi a jiným nepřátelům, začež odměněn Velkou Frygií; zahynul, jak se podobá, otrávením. — 3) M. VI. Eupator, syn Mithridata V., nar. 136, nastoupil vládu 124. Otuživ tělo své hned za mladosti neustálým lovením a naučiv se vzdorovati a přemáhati všecka nebezpečenství, od ziskuchtivých poručníkův sobě kladená, zamyslil záhy rozšířit panství a zjednat platnosti vůli své. Nejdříve podmanil si překotem všecky národy od jižního Kavkazu až ku Thracii u vých. i sev. pobřeží moře Černého; osady řecké na pobřeží tomto samy se mu poddaly. Potom obrátiv se k jihu a západu podmanil si část Paflagonie a Kapadocie, čehož ale vzdal se, když Římané proti němu vystoupili. Brzy spojil se zase s Tigranem II. a podrobil si 89—88 př. Kr. Kapadocii, Bithynii a Frygii, jakož i ostatní malou Asii Římanům poddanou; obyvatelé v městech, s radostí jej co vysvoboditele vítajíce, jednoho dne na 80.000 Římanův povraždili. Římané vypověděvše M-ovi válku vypravili proti němu L. Cassia, Mania Aquilia a Opia; když tito ale všickni poraženi byli, poslán do boje Sulla. Než se Sulla ze Říma vypravil, přemohl vůdce M-ův Archelaus ostrovy Aegejské mimo Rhodos, přeploul do Řecka, kdež osvobození země prohlásiv Boeotčany, Achajské a Spartány v ochranu svou přijal. Zatím přistal Sulla 87 v Řecku, oblehl Archelaa v Athénách, dobyl města šestým útokem r. 89 a zmocnil se i přístav; pak táhl za Archelaem, kterýž ustoupil do Boeotie a Thesalie a tu se s jinými vůdci M-tovými spojil, a porazil ho u Chaeroney. To když M. uslyšel, dal povražditi všecky své správce v Asii méně spolehlivé a vůbec každého, kdo přátelské smyšlení k Římanům jevil. Z toho vzešla nechuť proti němu, a mnohá města vyhnala posádky. Archelaus, obdržev novou posilu 80.000 mužů, setkal se se Sullou u Orchomenu 85 a poražen opět, načež se Sulla do Asie přepravil. M. vida nezbytí zavřel mír se Římany v Dardanu 84, jímž zaručil se vzdáti všeho panství až na to, co byl po otci zdědil, vydali Římanům loďstvo své a zaplatiti 2000 talentů. Ale legat Murena, jemuž bylo výmiňku míru dokonati, počal znovu nepřátelství, buď že ho k tomu slávy válečné chtivost, buď tajné instrukce přiměly, M. dovolával se zastavení běhů válečných v Římě, když ale Murena vždy směleji si počínaje do země jeho vtrhl, obořil se naň a porazil jej, načež jiný legat r. 81 mír uprosředkoval, čímž druhá válka se skončila. R. 77, když Římané jinde byli zaměstnáni, vpadl Tigranes, zeť M-ův do Kapadocie a M. spojiv se s ním počal proti Římanům zbrojiti. Vůdce jeho Traxilles vtrhl do Paflagonie, podrobil si Bithynii, dobyl přístavu Chalcedonského útokem a zabavil tu 60 lodí. Římané svěřili vedení války r. 74 konsulům M. Aur. Cottovi a Lic. Lucullovi. Tento zapudil M-ta r. 73 a 72 do Pontu, přinutil jej r. 71 na útěk k Tigranovi; tohoto porazil 69 u Tygranocerty a oba krále r. 68 na řece Arsanias. Tu ale spěčovaly se houfy římské dále jíti, Lucullus musel se vrátiti, M. pak dobyl zase Pontu. Po Glabriovi poslán do Asie Pompejus; ten zvítěziv v prvé bitvě sevřel M-a na všech stranách a oblehl konečně v jednom městě; odtud prchl M. s nejvybranějším mužstvem, Pomp. ale dostihl ho u Eufratu a porazil na hlavu v noční bitvě, po čemž M. ušel do Armenie k Tigranovi, a když i tu osidla mu byla kladena, na Bospor. Tu sbíral nové vojsko a zamyslil přes Thracii, Macedonii a Panonii přirazit ku Galům a ve spojení s těmito obořit se na Itálii, však vlastní synové počali kouti zradu proti němu. M. vida konečně, že všichni jej opustili, dal se jedním svým vůdcem mečem prokláti. — M. byl panovník mocný a vládychtivý a užíval k dosažení svých planů prostředků jakýchkoli. Vedle tělesných vynikal i dary ducha nevšedními, k nimž připojoval opatrnost, chytrost a neústupnou vytrvalost. I vědy a umění měly v něm štědrého podporovatele. Paměť měl výbornou a mluvil prý 22 jazyky. — 4) M. I., král Parthův 174 — 136, rozšířil skvělými vítězstvími říši svou až k Eufratu a Kavkazu a vyznamenával se spravedlností a mírností.