Riegrův Slovník naučný/Auskultace

Riegrův Slovník naučný
Auska	Auskultace	Auskultant

Údaje o textu
Titulek:	Auskultace
Autor:	Josef Podlipský
Zdroj:	Slovník naučný. Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 400 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Auskultace (z lat. auscultare, poslouchati) se nazývá v lék. spůsob poznání nemoci, jenž se zakládá na známosti tonů a šramotů, které se buď v jednotlivých ústrojích, jako v plicích, srdci, cévách krevních, v zárodku, v lůžku tvoří, aneb o sebe třením onemocnělých ústrojů, jako pohrudice, srdce, kloubních blan povstávají. Obsahuje v sobě zobádání všech šramotů, které se dají slyšeti v jisté vzdálenosti, aneb přiložením ucha bezprostředně k tělu, které zvučí, aneb pomocí nástroje spůsobného ton uvoditi (stethoskopu). Šramotů těch rozeznává se více spůsobů, naznačených zvláštními jmeny, jako: šramot měchový, vírový, kozí (aegofonie) a j. A. se nejhlavněji upotřebuje k poznání zevrubnému, jakého jindy se nemohlo úplně dosíci, chorob plic a srdce a pak těhotenství. Tyto předmětné příznaky chorob ústrojů veledůležitých, v nejnovější době dostatečně vypátrány byvše, jsou pravdivým obohacením vědy lékařské. R. 1761 sice Auenbrugger (v. t.), vídeňský lékař, napsal první pojednání o a., což však upadlo zase v zapomenutí, až ze začátku nynějšího století v Paříži Lennec a Piorry se o důkladné probádání a. zasadili, kteroužto však vědu na nejvyšší stupeň dokonalostí přivedli vídeňský prof. Jos. Škoda, rozený Čech (Abhandlung über Percussion u. Auscultation, Wien 1854. 5. Aufl), a pražský pr. Jos. Hamerník. lip.