Rakouský orel padá/Generál Kestřanek jedná s Národním výborem v „Pánském klubu“

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Rakouský orel padá
Autor: Jaroslav Rošický
Zdroj: ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno: 1933
Licence: PD old 70

Důstojníci byli drem Scheinerem a drem Soukupem doprovozeni do místností „Pánského klubu“, v jehož salonu byli shromáždění členové Národního výboru s místopředsedou Švehlou v čele. S důstojníky našeho štábu čekali jsme již v pokoji před touto síní, pánové prošli mimo nás a dveře salonu se zavřely.

Uvnitř nastalo vyjednávání a nám přede dveřmi krušné a nepříjemné čekání, jak to dopadne. Měl jsem velmi vážné obavy, že to s vojenským velitelstvím lehce nepůjde, neboť jsem tyto pány znal. Avšak bez ovládnutí vojenského velitelství, které bylo velmi silné, nebylo pomyšlení na provedení prvého zákona našeho nového státu, zákona o zřízení samostatného státu československého ze dne 28. října 1918.

Národní výbor oznámil samostatnost státu československého takto:

Lide československý!

Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu čsl., přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu.

Lide československý! Vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový, svobodný člen velké rodiny samostatných, svobodných národů.

Novými činy v těchto chvílích zahajují se, bohdá, slavné dějiny Tvoje.

Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmírné výkony československých legií na západním bojišti a v Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československé legie. Bud si stále vědom, že jsi občanem českého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi.

Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny veliké chvíle nynější. Naši osvoboditelé, Masaryk a Wilson, nesmí býti zklamání ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa.

Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému jest svato.

Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národ. výboru.

V Praze dne 28. října 1918.

Šablona:Urpsotřed

Dr. F. Soukup v. r.     Dr. V. Šrobár v. r.    Ant. Švehla v. r.

Jiří Stříbrný v. r.     JUDr. Alois Rašín v. r.

Připravenou osnovu prvního zákona přinesl dr. Rašín do prvé schůze Národního výboru dne 28. října 1918 v šest hodin večer. Osnova byla schválena a zákon vydán. Národnímu výboru bylo tímto zákonem ve článku pátém uloženo, aby jej provedl. Měl-li jej však provésti, nesměl míti moc vojenského velitelství proti sobě. Bylo sice jistým úspěchem, že generálové přišli jednati do Národního výboru. To však byla ctnost v nouzi, rádi tak jistě neučinili. Bylo nad slunce jasnější a my všichni jsme o tom byli přesvědčení, že chtí získati čas. Až se uradí, spojí se s Vídní, dostanou instrukce, budou teprve jednati. Přistoupí na kompromis, aby v kteroukoli hodinu potom své slovo zrušili a zakročili. Sestavení pražské posádky jsme znali do posledního skoro muže a věděli jsme, jaká to jest imponující vojenská moc.

Ve Vršovicích byl celý p. pl. č. 73, úplně vyzbrojen. Tento pluk tvořilo mužstvo úplně německé, doplňoval se z okresu chebského. V kasárnách Josefských, na Újezdě, v Brusce a na Hradčanech neméně jak 10 praporů maďarských a rumunských, s úplnou polní výzbrojí (kulomety a ruční granáty v nadbytku). Dále disponovalo, vojenské velitelství dvěma údernými mysliveckými prapory, vojskem to nadmíru pečlivě vybraným, rovněž s úplnou polní výzbrojí. Tyto prapory byly národnosti německé. Ve Vršovicích byl pak na nádraží připraven pancéřový vlak, jehož lokomotiva byla neustále pod parou. O ostatních pomocných útvarech se ani nezmiňuji.

Když jsem si toto vše uvědomil, pojal jsem myšlenku, všechny čtyři rakouské důstojníky, jak tam uvnitř seděli, ihned internovati. Bylo by se tím docílilo, že by celé velitelství bylo zbaveno vůdců. Vždyť tam seděl vojenský velitel generál Kestřanek se svým šéfem generálního štábu plukovníkem Stuschem a jemu přiděleným podplukovníkem Feuereggerem. Tedy celá duše vojenského velitelství byla pohromadě. Byl tam také posádkový velitel generál Zannantoni, pán pražské posádky. – A bez vůdců a odpovědných velitelů byla by nastala nerozhodnost a vyčkávání. Zatím však jsme mohli jednati my.

Myšlenka tato mne ihned cele zaujala; jak však provésti? Bez souhlasu dra Scheinera resp. Národního Výboru se to provésti nedalo. Musil jsem promluviti s drem Scheinerem. Nemohl jsem však přece jíti dovnitř a šeptem ho žádati o dovolení, abych mohl dát zatknouti generály a důstojníky, s kterými právě jednali členové Národního výboru. Tu zahlédl jsem v pokoji, ve kterém jsme čekali, dra Klumpara, advokáta v Praze. Ihned jsem mu v krátkosti sdělil své obavy a poprosil ho, aby vešel do salonu a nenápadně mi dra Scheinera vyvolal ven. Dr. Klumpar se skutečně této úlohy podjal, šel dovnitř a za chvilenku opět vyšel s drem Scheinerem. Tomu jsem rychle řekl, čeho se obávám, varoval jsem ho, aby se jim věřilo, upozornil jsem ho na to, že jsou věrolomní a snažil jsem se jej přesvědčiti, že jest nutno, aby oba rakousko-uherští generálové a je doprovázející štábní důstojníci byli ihned zatčeni a aspoň na 2–3 dny internováni. „Může se tak státi“, pravil jsem mu, „pod záminkou, že je to v zájmu jejich osobní bezpečnosti, neboť jste se právě dověděl, že rozjitřený lid je hledá a chce se jich zmocniti. Až se rozčilení ve městě uklidní, že budou propuštěni.“ Dr. Scheiner se mnou souhlasil a pravil, že se o to pokusí. Nato se vrátil do salonku zpět. A nyní jsme čekali. Byli jsme připraveni, že je okamžitě, jakmile vyjdou, odvedeme nebo odvezeme, kam bude určeno. Však nedělo se dlouho nic. Pojala mě úzkost, neboť jsem se do své myšlenky tak vžil, že jsem její neprovedení považoval za katastrofální. Dle mého náhledu bylo zatčení uvnitř sedících rakousko-uherských důstojníků pro zdar naší revoluce nevyhnutelně. Usuzoval jsem, že z jednání se členy Národního výboru poznají pravý stav věci, uvidí, že jde vlastně do tuhého a pak že budou teprve jednati. Představoval jsem si, co bychom mohli činiti my, kteří stojíme proti jejim až po zuby ozbrojeným praporům s holýma rukama, kdyby, až se vrátí na vojenské velitelství, alarmovali ještě v noci celou posádku, dali vojskem vykliditi a uzavříti ulice, nařídili okamžitě zavření všech veřejných místností a vyhlásili stanné právo?

Byli jsme v takovém úžasném nervovém napětí a tak horečně nedočkaví, že jsem se ještě jednou obrátil na dra Klumpara a prosil ho znovu, aby mi dra Scheinera opět laskavě vyvolal. Stalo se. Dr. Scheiner vyšel ven a řekl mi, že podle stavu jednání myslí, že to asi nepůjde, neboť generál Kestřanek prý jeví ochotu podrobiti se diktátu Národního výboru. Byl jsem zdrcen.

A skutečně za chvíli nato byla schůze skončena a generál Kestřanek, jakož ostatní již jmenovaní důstojníci odešli svobodni. Dr. Vilém Pospíšil v sokolském kroji, poslanec Johanis a soudní rada Jaroslav Mattuš tvořili jejich ochranu, které si vyžádali, a odejeli s nimi. V této schůzi Národního výboru dne 28. října 1918 večer bylo s velícím generálem Kestřankem ujednáno, že vedení a správa vojsk cizích zůstává v rukou generála Kestřanka, ostatní správa vojenská však že přechází do rukou Národního výboru, který dra Scheinera jmenoval nejvyšším správcem čsl. vojsk. Pro udržení klidu a pořádku jest pražská posádka Národnímu výboru k disposici. Kdyby z tohoto titulu mělo vojsko zakročiti, budou mu přiděleni členové Národního výboru. Na vojenské a posádkové velitelství budou Národním výborem delegováni spojovací důstojníci nebo úředníci.

Dále bylo sjednáno několik věcí, týkajících se zásobování potravinami a palivem a konečně že příští den, t. j. v úterý dne 29. října dopoledne dostaví se dr. Scheiner na vojenské velitelství, kde se bude v jednání o převzetí správy našich vojsk pokračovati.

Dr. Scheiner mi nařídil, abych se svými důstojníky byl na Žofíně připraven, že tam přijede, a že pak pojedeme na vojenské velitelství.