Růženec lásky

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Růženec lásky
Autor: André Lemoyne
Původní titulek: Rosaire d’amour
Zdroj: Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 214–215.
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

Mám tvoje ruce rád, tvé dlouhé ruce líné,
jenž rovny liliím se nikdy netkly práce,
pod nimiž tajemství se snivé hudby line,
jenž mluví ku srdci a konejší je sladce. —
Mám tvoje ruce rád, tvé dlouhé ruce líné.

Mám tvoje nožky rád tak duchaplné, čilé
a vždycky výmluvné až k malíčku od paty,
že nechav žalmů svých, ty malé nožky bílé,
spjav obě ruce své, by zlíbal každý svatý. —
Mám tvoje nožky rád, tak duchaplné, čilé.

Mám tvoje vlasy rád, ty bujné, husté vlasy
proud černý v souzvuku s tvou hnědou lesklou šijí,
a jistě, jistě vím nit jemnou také krásy,
že žádná pradlena z vřetena nenavijí. —
Mám tvoje vlasy rád, ty bujné, husté vlasy.

Mám tvoje oči rád, jak voda sivé, snivé,
když zadívám se v ně hned sním o hloubkách v moři,
jež plavcům zahalí své taje mlčenlivé,
sním o propastech, kam se darmo kotva noří. —
Mám tvoje oči rád, jak voda siné, snivé.

Mám tvoje ústa rád, květ jenž se otevírá,
na sněhu zářícím ten karmín čistý, skvoucí,
věř, takých pokladů ni Louvre nezavírá,
mám tvoje vista rád, květ masa, krve žhoucí. —
Mám tvoje ústa rád, květ jenž se otevírá.

Ty snad mně odpustíš, vždy ve dne v noci krásná,
že analysa má tak málo byla vděčná,
a v lásky růženci má píseň málo šťastná,
mne drahá zpomínka opijí nekonečná,
ó přijmi díky mé, ty ve dne v noci krásná.