Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XII

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XI	XII	XIII

Údaje o textu
Titulek:	XII.
Podtitulek:	Dívčí lsti.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 23 - 24.
Licence:	PD old 70
Související:	A. Jirásek: Dívčí válka
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)

Potom dachu sě dievky na rozličné łsti,
pro něž mužie zbychu své cti.
Uzřěvšě, že na Vyšehradě jesť veliký hład,
za příměřím pozvachu jich na svój hrad.
Tu s nimi krásné panny vsadiechu,
jenž chytré řěči mnoho umiechu.
Ty diechu: „Jáz bych tvá ráda była,
by má tetka živa nebyła.
Chtěł-li by ty mě sobě jmieti,
musił by jiej život otjieti.
A to-ť sě móž dobřě státi,
chceš-li jie na tejto cěstě ždáti.
Jmá tú cěstú sama desáta jeti,
móžeš ju s jejie tovařiškami jieti.“
Tak nebožátka přełúdiece,
zástavu jim zastaviece,
tiem činem mnoho dobrých zbichu,
tak mocnějších nepřáteł zbychu.
Pak jedna jednomu skutky zjevováše.
velikú mu vieru sliubováše,
řkúc: „Mrzí-ť mě v tom přiebytku býti;
chceš-li mój muž miłý býti,
chciu ti jáz Děvín zraditi.“
I je sě jeho učiti,
kak jesť jim k tomu přijíti.
Když to kněz Přemysł vzvědě,
tako jim všěm otpovědě:
„Raziu vem, neroďte jim věřiti;
věřte mi, ež vy chtie tiem činem zbíti.“
Mužie nerodichu j'mu v tom uvěřiti,
podle dievčie rady chtiechu v hrad jíti.
A když juž v onen hrad vnidú,
tu na ně dievky vynidú:
přěkotem je všěcky zbichu,
i jednoho neživichu.