Psaní Hanuši Jelínkovi

Údaje o textu
Titulek:	Psaní Hanuši Jelínkovi
Autor:	Rudolf Medek
Zdroj:	Lumír, roč. 64. č. 9-10. str. 433 Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	20. 09. 1938
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Hanuš Jelínek

Zdvíhá se vítr šumnou nad krajinou,
vojsk zlatých snopy hlídají mou vlast,
     zítřejší chleba voní…
Nad hlavami, jež zbělely, dnes plynou
oblaka, také bílá, nad lesinou
zříš dravce ve vysoku křídly bít, se třást,
domáckou dole řeku slyšíš hučet,
hlas lidí pokojných, vážících obilí,
žencovu písničku i chorál opilý
včel z našich rodných lip uslyšíš hřmět a zručet
     i srdcí hlas, jenž zvoní.

Jaké je mládí všude, svěžest jaká,
nebojácnost a víra před osudem!
Jak srdce zdvíhá se a touží za oblaka,
jež vítr prohání teď při západu rudém!
Tu na hor našich sílu vzpomeneš,
na pouti úvalem i v slávě vrcholů…
A sníš, že s dvěma přátely zas jdeš
pod nebem přečistým a v slunce plápolu,
že s nimi hovoříš a s nimi věrně toužíš,
že s nimi v úzkosti a v hněvu tvrdě bouříš
proti všem úskokům a proti zradám všem,
     hanebnostem a slabostem.

Příteli, jediný z těch tří tam chodíš dnes
a moje srdce na pozdrav Ti bije.
Chtěl bych, aby Ti řekl šumný les,
že nadosmrti v srdci našem žije
mrtvého Posla živá melodie.
Tvému pak srdci — nebe o to prosím —
přeji jen sílu, jakou vždycky mělo,
když krásou života se horce rozechvělo
a rozeznívalo se slávou poesie.
Dík za dar přátelství, jejž v srdci vděčně nosím,
za pramen družnosti, z nějž duše vděčně pije.
Přes mstivé nesnáze, na vzdory všemu strachu
vpřed sladkým životem, vpřed, věčně mladý brachu!