První zvukový film v ČSR

Údaje o textu
Titulek:	První zvukový film v ČSR
Autor:	Karel Zdeněk Klíma (jako KZK)
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 37, č. 410. s. 6 Archiv Lidových novin
Vydáno:	16. srpna 1929
Licence:	PD old 70

V úterý vtáhl tedy zvukový film do naší republiky: v pražské Lucerně jsme jej uvítali snímkem Loď komediantů, podle románu E. Ferberové. Bylo to spojeno s oslavou 20letého trvání Lucerny a jméno Havlů bylo na všech rtech. Kromě rodiny Havlů sešla se tu však také slavnostně velká rodina Šavlů, z nichž se měl státi Pavlové. V jaké rozsahu se tato evangelická proměna podařila, nedalo se přesně zjistiti, protože mnoho povolaných hostů snažilo se dodati si nimbu vyvolených tím, že se zdrželi úsudku, co zvukovému filmu říkají. Byli si vědomi, že je to historická událost a že jednou snad budou moci vykládati svým potomkům, že byli, tak říkajíc, u čs. kolébky této novinky, ale zároveň si řekli: Mohli bychom se třeba blamovati a proto buďme raději opatrni a neukvapujme se! Málokdo z nás by dovedl dnes říci, kdy a kde viděl po prvé v životě film a nikdo tenkráte netušil, co se z filmu vyvine. Teť si jen uvědomujeme, že se němý film, dosáhnuvší vrcholu, obrací na nové dráhy, ale nejsme si jisti, zdali to není omyl a nechceme předbíhati zkušenost předčasným nadšením.

Tak snad bude dobře říci, které obavy se nesplnily. Především nemluví se toho ve zvukovém filmu tolik, aby divák či posluchač, neznalý angličtiny, pozbyl zájmu. Mluví se jen z nepatrné části a titulky překládají co se mluví, dosud ovšem neúplně. Dialogy jsou vysoce dramatické, jsou tu citoslovce, vzdechy, polohlasná a šeptaná mluva, všechno skoro jako na divadle a titulek zachovává starou filmovou stručnost, někdy banální, někdy květnatou. První herci, které jsme ve filmu slyšeli mluvit – Laura la Plante, mladý Schildkraut, Fitzroyová a jiní – neztrácejí řečí na herecké intensitě, leckdy spíš získávají. Řeč i ve filmu oduševňuje herce, zesiluje jeho mimiku, zvyšuje intensitu výrazu. Je tu plus, které dříve či později, to bude záviset na zvyku publika a na technické dokonalosti reprodukce, bude také plus umění ve filmu. Všimněte si, jak po takovém krátkém dialogu náhle působí herec mocně svým odmlčením, zdá se, jako by to teprve bylo to pravé věčné mlčení ve filmu. Mlčení mluvících lidí. Byly už tady ukázky toho, že mluvený zvuk neruší, nýbrž naopak násobí vnitřní životní obsah: to je především při zpěvu. Co tu na příklad podala Rubensová v kupletu strhané kabaretní zpěvačky, jak tu nebylo žádného hiatu mezi hlasem a hrou, to zdálo se býti už blízké dokonalosti. A není také pravda, že herci, mluvíce, ztrácejí na kráse nebo na tom, co se jejich krásou rozumí. I tu si talent a individuální schopnosti, ve filmu vždycky rozhodující, budou razit dál cestu k úspěchu. Již dnes je zvukový film po té stránce tak daleko, že si netřeba nic dělat z nedostatků. Vzpomeňme si jen, jak němý film vypadal před dvaceti lety, ba ještě později, a kam dospěl. Že zvuk poskytne filmu nové ohromné pole vynalézavosti a nápadům a že mu to může býti jen k prospěchu v krisi, jež již hrozila vyžitím, je jisté.

Viděli jsme na příklad také ukázky filmových aktualit, jakýsi zvukový Pathé-Journal – to bude obor nesmírného obohacení filmu. Jistě se dožijeme toho, že zvučící obrázky určitých dějů stanou se tak běžné, jako jsou dnes fotografie čerstvých událostí.

Bude třeba viděti víc zvukových filmů – Loď komediantů není prý ani nejlepší ani nejtypičtější – aby bylo možno posouditi, co zvuk dá estetice, dramaturgii a režii filmové.

Zatím je pozoruhodné, že se nevrací film k primitivnosti, že může využívati všech dosavadních úspěchů a možností fotogenických a zvukem je stupňuje. Je nyní prostoupen hudbou, takže lze mluviti málem o filmové opeře, při čemž reprodukčním i dramaticko-hudebním účinem je to zajisté pokrok proti včerejšku s biografovým orchestrem a namnoze neinteligentním jeho doprovodem. Co je povážlivé a s čím třeba počítati, to bude nepochybně nová éra sentimentalismu, jímž bude zvukový film na dlouho přesycen. Zhudebnění a zezpěvnění filmu povede k tomu, že se budou vyhledávati dlouho především děje a motivy, přeplněné citovými a cituplnými efekty. Ale z toho se zvukový film také vylíže, jako se dostal již z jiných nedostatků, až najde své herce, své dramaturgy, své režiséry, své hudebníky a své básníky. Netušené jsou jeho možnosti a jsou to možnosti filmového umění vůbec.