Protest Zofie Kossak-Szczucké

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Protest
Autor: Zofia Kossak-Szczucka
Zdroj: polské Wikizdroje
Vydáno: 1942
Licence: PD ineligible
Překlad: Uživatel:Cinik

Ve varšavském ghettu, za zdí oddělující od světa, několik set tisíc odsouzenců čeká na smrt. Nemají naději na záchranu, žádná pomoc nepřichází. Ulicemi procházejí popravčí, kteří střílejí na každého, kdo se odváží vyjít z domu. A stejně tak na každého, koho uvidí v okně. Na ulici se válejí mrtvá těla.

Na den předepsaná zásilka činí 8-10 tisíc obětí. Židovští policisté je musí dodat do rukou německých katů. Neučiní-li tak, zahynou sami. Děti, které nemohou chodit, jsou nakládány na vozy. To nakládání je tak brutální, že jen málokteré z nich dorazí na nástupiště živé. Jejich matky, vidouce to, propadají šílenství. Počet zešílevších hrůzou a zoufalstvím je rovný počtu zastřelených.

Na nástupišti čekají vagóny, na podlaze tlustá vrstva vápna a chlóru politá vodou. Katani do nich rvou odsouzence, po 150 do jednoho. Vagóny jsou pak zaplombované. Někdy vůz odjíždí hned poté, někdy čeká den či dva ve stanici. Pro nikoho to už nemá význam. Stejně nepřežije nikdo z lidí uvnitř, lidí tak natěsnaných na sobě, že mrtví nemají kam padnout a zůstávají stát opření o ramena žijících, lidí umírajících ve výparech z vápna a chlóru, bez jídla, pití i čerstvého vzduchu. Kdykoliv a kamkoliv tento vlak smrti přijede, vždycky přinese jenom mrtvá těla.

V konfrontaci s takovým utrpením se rychlá smrt stává vysvobozením. Popravčí to předvídali. Všechny lékárny na půdě ghetta byly zavřené, aby nebylo přístupu k jedům. Zbraně nejsou. Jedinou zbylou možností je vyskočit z okna na ulici. Přemnoho odsouzenců volí tuto cestu k úniku před katy.

Totéž co ve Varšavském ghettu děje se již půlrok ve stovce měst a městeček Polska. Celkový počet zavražděných překročil již milión a každým dnem roste. Umírají všichni. Boháči i chuďasové, starci, ženy, muži, mládež i nemluvňata. Katolíci umírají se jménem Ježíše a Marie vedle starozákoníků. Jejich jedinou vinou je to, že se narodili v národě Židů, který Hitler odsoudil k vyhlazení.

Svět patří na tato zvěrstva, strašnější než cokoliv co dosud viděly dějiny - a mlčí. Masakr milionů bezbranných odehrává se za všeobecného strašlivého mlčení. Mlčí kati, nechlubí se tím, co činí. Neozývá se Anglie ani Amerika, mlčí dokonce i vlivné mezinárodní židovské organizace, jindy tak citlivé na každou křivdu vůči svému lidu. Mlčí i Poláci. Polští političtí spojenci Židů se omezují na noticky v novinách, nepřátelé Židů se otáčejí zády, protože se to děje jejich nepřátelům. Kolem umírajíích Židů jsou jen samí Piláti myjící si ruce. To mlčení nelze tolerovat. Ať už má jakékoliv důvody, je ničemné. Kdo mlčí tváří v tvář vraždě, stává se společníkem vraha. Kdo ji nedosoudí, ten ji schválil.

Proto zvedáme hlas my, katoličtí Poláci. Náš postoj k židům se nemění. Stále je považujeme za politické, hospodářské i ideové nepřátele Polska. Co víc, zjišťujeme, že nás nenávidí více než Němce a činí nás odpovědnými za své neštěstí. Proč, na jakém základě, to zůstává tajemstvím židovské duše, nicméně je to fakt, o němž se neustále přesvědčujeme. Ale toto vědomí nás nezbavuje povinnosti odsoudit zločin.

Nechceme být Piláty. Nemáme možnost aktivně se postavit německému vraždění, nemáme žádnou radu, nemůžeme nikoho zachránit, ale protestujeme z hloubi našich srdcí sevřených lítostí, pobouřením a hrůzou. Tohoto protestu se od nás domáhá Bůh, ten Bůh, který nedovolil zabíjet. Domáhá se ho naše křesťanské svědomí. Každá bytost, která je člověkem, má právo na lásku bližního. Krev bezbranných volá k nebi o pomstu. Kdo nesouhlasí s tímto protestem, ten není katolíkem.

Protestujeme též jako Poláci. Nevěříme, že by Polsko mohlo těžit z německých krutostí. Naopak. Za pokračujícího mlčení mezinárodního židovství se německá propaganda už teď pokouší shodit odpovědnost za masakrování Židů na Litevce a ... Poláky, cítíme spiknutí, které nepřítel osnuje proti nám. A taky víme, jak jedovaté jsou plody zločinu. Účast polského národa coby nedobrovolného diváka krvavého divadla odehrávajícího se v zemi polské může snadno vyvolat lhostejnost k utrpení a sadismu, či dokonce nadevše hrozné přesvědčení, že je možné beztrestně vraždit své bližní.

Kdo tomuto nerozumí, kdo si myslí, že svobodná budoucnost Polska by mohla být spojena s ničemnou radostí z neštěstí bližních, ten není ani katolíkem, ani Polákem.

Front Odrodzenia Polski