Projev ministra Beneše v Moskvě (1935)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Projev ministra Beneše v Moskvě
Autor: Edvard Beneš
Zdroj: Trvalé přátelství mezi Československem a Ruskem. Lidové noviny, roč. 43, č. 291, str. 1
Vydáno: 10.06.1935
Licence: PD old 70

Na přípitek lidového komisaře Litvinova odpověděl dr. Beneš takto:

Děkuji vám co nejupřímněji za milé uvítání, kterého se mi u vás v tak hojné míře dostává. Přijel jsem rád, velmi rád do Moskvy, abych touto cestou zdůraznil a ještě posílil přátelské vztahy obou států a našich národů a abych připravil další cestu k vývoji těchto vztahů a mírové součinnosti našich vlád. V historii dvanácti století našeho národa a našeho státu je to po prvé, co československý ministr zahraničních věcí vstupuje na své oficiální cestě na půdu vašeho státu a do vaší historické, krásné a tak imposantní Moskvy. Věřím, že je to začátek, jenž bude sledován s obou stran mnoha cestami dalšími a jenž znamená východisko z dlouhé přátelské mírové součinnosti obou našich států a národů k blahu nás obou i blahu, klidu a míru našich sousedů a celé Evropy. Náš národ od dlouhých věků byl v úzkých vztazích k vám a i když politicky se to často neprojevovalo, byly to veliké vztahy zvláště kulturní a ideové, podporované vždy vědomím příbuznosti jazykové a kulturní.

Po válce náš stát přes obtížné poměry v Evropě a přes rozpor režimu vašeho a režimů západní Evropy měl od první chvíle pevné vědomí a pevnou linii politiky, spočívající v tom, že přes své malé síly menšího státu středoevropského stále ve své politické akci zdůrazňoval, že je třeba pracovati o to, bychom se všichni s vámi sjednotili na mírové součinnosti, aby Sovětský Svaz co nejrychleji zaujal ono veliké místo v součinnosti národů a zvláště v Evropě, jež mu právem náleží, neboť jsem to vždy chápal jako veliký životní zájem náš, zájem váš a zájem celé Evropy. Poslední údobí tohoto boje o mírovou součinnost je známo. Práce spolu s Francií a s ministrem Barthou, práce pro uskutečnění východního paktu a tím vytvoření evropského mírového společenství, práce aspoň pro částečné uskutečnění tohoto paktu formou smluv o vzájemné pomoci mezi Sovětským Svazem, Francií a Československem, to všechno jsou etapy našich intimních vztahů, které navždy zůstanou nejen krásnou vzpomínkou, ale i svědectvím dvou podstatných věcí pro evropskou politiku rozhodných:

1. že není mezi našimi státy žádných rozporů a že naše obecné zájmy vzájemné jsou opravdu co nejbližší, ne-li totožné,

2. že oba naše státy jsou opravdu proniknuty až do nejzazších důsledků snahami o opravdovou politiku míru, míru opravdového a trvalého, evropského a světového.

Ano, není v naší zahraniční politice žádných rozporů mezi zájmy našich obou států a já věřím, že jich nebude ani v budoucnosti. Máme shodné ideje, přání a cíle v mírové politice se západní Evropou, chceme klidný vývoj v Evropě střední a východní. A Vy máte zájem na tom, aby u nás menší stát v tak význačném zeměpisném středu Evropy se vyvíjel bezpečně, bez potíží a ohrožení s kterékoliv strany. Naše politika je opravdu politikou míru. Naše součinnost není proti nikomu a nebude proti nikomu. Má cíle positivní a konstruktivní. Chceme, aby naše evropská politika nebyla výrazem boje, ale hlásáním součinnosti a lidské lásky, jak jsou jí schopny oba naše národy, jež společně čerpaly z hluboké kultury ruské literatury i z dnešní vaší hluboce lidské literatury moderní.

To je také smysl dnešní naší společné politiky, politiky, vyjádřené naší smlouvou o vzájemné pomoci, smlouvami obchodními a součinností kulturní, kterou připravujeme, a všech případných dalších smluv i celého dalšího vývoje našich vztahů.

Odnesu si od Vás mnohé dojmy, přátelské styky a upřímné vzkazy našemu národu doma, že takto dále budeme pracovat oddaně a svorně v dobré vůli se všemi našimi sousedy a s celou Evropou.

Dovolte, abych v tomto duchu připil na zdar a zdárný vývoj Sovětského Svazu, na zdraví předsedy Sovětského Svazu pana Kalinina, na zdraví členů Vaší vlády i Vaše osobní zdraví.

Po diner se konala velká recepce, k níž se dostavili členové diplomatického sboru, členové vlády Sovětského Svazu, odpovědní spolupracovníci lidových komisariátů, zástupci sovětské veřejnosti, vědy a umění a zástupci tisku.