Povídejme si, děti/O Kejklovačce

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: O Kejklovačce
Autor: Josef Čapek
Zdroj: Povídejme si, děti. Praha: SNDK, 1959. Str. 28-30 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence: PD old 70
Index stran
page=1

Rrrrrrrrrrr!

Propána, to jsem se lekl! Já tady povídám a docela jsem při tom zapomněl, že jsou zatím velikonoce, a on to Ferda spustil na řehtačku.

Rrrrrrrrrrr!

I ty jeden Ferrrrrrrrdo! Necháš už toho řehtání, vždyť nám všem od toho prasknou uši! To vám, děti, když jsem byl ještě docela maličký kluk, moje babička mě naučila takovou říkanku. Ta vám znala písniček a říkanek, takové dnes už ani nikdo neví. Tahleta říkanka, ta byla o Kejklovačce. Já jsem si ji dobře zapamatoval, ale dodnes, jak už jsem starý, dodnes vám nevím, co to ta Kejklovačka je, co to asi tak mohlo být. Ta říkanka byla takhle, ale musí se říkat tak rychle, jak člověku jazyk stačí. Pak je docela pěkná:

Vzkázala mně Kejklovačka,
vzteklá hračka,
vzkázala mně kejklovat;
vzkázala mně Barbora,
abych přišel do dvora,
že mně koupí trenděmendě
hudli pudli
za dva groše zázvora;
za dva groše zázvora,
za tři groše tvarohu,
abych přišel s Kejklovačkou,
vzteklou hračkou,
zakejklovat nahoru!

Tak co myslíte, děti, co to asi ta Kejklovačka mohla být?

Třeba to mohla být pumpa.

Nebo mlýnek na kávu.

Anebo nějaký vysavač prachu.

Také to třeba mohla být nějaká zlá bába, možná, že čarodějnice, a ta si chtěla zatancovat.

Já nevím; ale myslím, že to nejspíš mohla být velikonoční řehtačka. Ta tak vztekle kejkluje a dělá ukrutný rámus.