Povídejme si, děti/Hrát si

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hrát si
Autor: Josef Čapek
Zdroj: Povídejme si, děti. Praha: SNDK, 1959. Str. 19-21 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence: PD old 70
Index stran
page=1

A teď si budeme hrát!

A na co si budeme hrát?

Na honěnou!

Ne, na peška!

Na peška ne, budeme si hrát se stavebnicí.

Se stavebnicí já nechci, já si chci hrát na vlak.

Na vlak, to já si nehraju. Budeme dělat z písku bábovky.

To ne! Já chci nebe, peklo, ráj.

I ne! Já chci s kuličkami. Nebo míčem.

Ale ne! Na návštěvy a budeme vařit.

A víte co? Na kupce a na prodávání.

To já nehraju! Budeme si hrát s panenkami.

To si hrej sama! Budeme si hrát na školu.

Na školu ne! Raději na schovávanou

Ne, na školu!

Ne, na schovávanou!

Já s vámi nehraju!

My s tebou nehrajeme, když jsi taková.

Aťsi!

My taky aťsi!

Ale, děti, tohle je nějaká hra? Tohle je hádání. Místo co byste si hrály, tak se hned začnete hádat. Kdyby se měli dospělí lidé takhle nad každou prací hádat, jako to děláte tady při hře vy, to by se jaktěživi k žádné pořádné práci nedostali. Ještě div, že se nezačnete prát!

Prosím, tady Frantík s Jardou se perou.

I vy kluci! Necháte se! Co se perete?

Prosím, on Frantík říkal, že ho Jarda štouchl.

Ne, Jarda říkal, že ho Frantík šťouchl. Ne, Jarda mne šťouchl.

A když ne: Frantík mě štouchl první.

Ba ne! Ty jsi začal.

Já jsem nezačal! Frantík začal.

Ale Jarda začal dřív!

Tak už se, kluci, neperte a nehádejte. Fuj, to je to ošklivé, to vám to nesluší. Budete-li se pořád hádat a prát, tak to s vámi dopadne jako s těmi dvěma kluky ze Vzteklé Lhoty.

Jak to bylo s těmi dvěma kluky ze Vzteklé Lhoty?

Nu, jak to s nimi bylo? Ti dva kluci byli takoví zlí a vzteklí, že se pořád hádali a prali a nechtěli si povolit. A tak si na to zvykli, že se pak pořád museli prát a nemohli přestat. Už se jim nechtělo, už je to moc bolelo, ale ti dva vzteklí kluci nemohli a nemohli v tom praní přestat. Už vyrostli a byli velcí, ale museli se prát pořád dál, pořád se bili a tahali za vlasy a pak za vousy, když už jim narostly, ale nemohli se pustit a prali se a prali pořád dál, už z toho byli celí roztlučení, ale pořád se ještě prali a prali ve dne v noci, ať svítilo slunce nebo se chumelilo, ať měli hlad nebo žízeň, a nikdo je nemohl dostat od sebe.

A kdy přestali?

Nikdy. To byli dva tak zlí a vzteklí kluci, že nikdy. Už jsou v pekle a asi se tam perou pořád dál. To měli z toho.

Prosím, my se už nehádáme.

Tak je to dobře, děti, a jděte si tedy pěkně hrát.