Postup naší filmové censury

Údaje o textu
Titulek:	Postup naší filmové censury
Autor:	Jaromír Václav Šmejkal (jako J. V. Šmejkal)
Zdroj:	České slovo, roč. 22, č. 45, s. 9 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	21. únor 1930
Licence:	PD old 70

Tyto dny pozval známý český filmový odborník filmové referenty pražského tisku k posouzení filmů, censurou potlačených. Jedná se o německé výrobky »Láska a vášeň Jiřího Gardena« (dříve »Manolescu«) a »Dům, o němž se nemluví«. Z obou filmů bylo vystřiženo vše, co naše censura uznala za nevhodné, co však všude jinde klidně prošlo. Novinářům byly nejprve přečteny censurní výnosy a důvody, načež byly filmy předvedeny. Marně čekáno ovšem na to, o čem výnos censury se zmiňuje: zločiny, loupeže, znásilnění. V prvém filmu, v němž hlavní úlohu vytvořil slavný ruský herec Možuchin, jsou podvody, jichž se Jiří Garden dopustil z lásky k ženě, pouze naznačeny novinovými zprávami a fotografiemi v policejním archivu. Ale je to opět žena, tentokráte něžná nemocniční ošetřovatelka, která rázem změní životní dráhu lehkomyslného Gardena. Lituje svých činů a klidně odchází s policisty s vědomím, že ta, již miluje, bude naň trpělivě čekat. A tento Možuchinův film naše censura se odvážila zakázat?

Druhý film. Zákaz pro svádění a znásilnění. Marně na ty scény čekáme. Je to jen pečlivě a dobře vypracovaný film, spíše melancholický, než jiný. Tedy ani jediný z důvodů, jimiž censura ospravedlňuje svůj nepochopitelný zákaz, nelze uznati za oprávněný a věcný. Znali jsme tyto filmy v původním stavu a nenalezli jsme na nich, co by stálo za vystřihnutí. Jestliže i po poslední opravě neustoupí censura od svého stanoviska, budeme na její postup pohlížeti jako na úmyslnost a to tím spíše, že propouští vesměs všechny americké filmy, ačkoliv se hemží zločineckými, násilnickými a výstředně erotickými scénami.

Kdyby byla naše censura spravedlivá a soudila podle měřítka, jimž odsoudila jmenované filmy, musela by zakázati i »Bílé stíny«. Neboť tam se ukazuje jeden z nejhanebnějších zločinů: lékař je vylákán na morem zamořenou loď; a co řádění bělochů mezi naivními domorodci? A tento film byl uznán za výchovný, zbaven dávky a povolen i pro mládež. Uznáváme, že Bílé stíny jsou jeden z nejnádhernějších filmů poslední doby, ale nechápeme, proč má zločin v nich jinak posuzován než ve filmu německém.

A abychom ukázali, jak daleko až se censura pouští, upozorníme i na zákaz českého filmu »Ztracená závěť« z výrobny bří Deglů. Je to obyčejná detektivní veselohra, proti americkým cowboykám učiněné neviňátko, ale co na tom? Censura ho nepropustila. Kde vzala k tomu odvahu? Počítá snad s tím, že poškozená firma si rozmyslí odvolati se k Nejvyššímu správnímu soudu a čekati na jeho rozhodnutí tři až čtyři roky, až film pozbude úplně ceny?

Proč nezakázala censura »Záhadnou noc v Singapuru«? Či »Děvče z vykřičeného domu«? »Jeho velký hřích« a »Záhadné děvče z Chicaga«? Proč? Nebo, jak jsme se již tázali (ovšem odpovědi se nikdo nedočká) protidohodové filmy »Procitnutí«, »Dáma z lože č. 13« a četné jiné?

Censura neodpovídá. Kdyby měl pan ministr vnitra více času, poprosili bychom jej, aby se seznámil podrobněji se složením censury, s její praxí a jistě by dospěl názoru, že v ní bude muset udělat pořádek.