Poprava loupežného vraha v Mostu

Údaje o textu
Titulek:	Poprava loupežného vraha v Mostu
Podtitulek:	Ze soudní síně
Autor:	neuveden
Zdroj:	Národní listy roč. 25, č. 179. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	02. 07. 1895
Licence:	PD anon 70

Frant Jos. Prokop, 30letý rukavičkář z Pankráce u Jablonného, byl odsouzen porotním soudem v Mostu dne 8. května t. r. pro úkladnou vraždu, spáchanou na služce Josefině Brejchově v Chomutově, dále pro vraždu, spáchanou na Kristině Pecoldově a kromě toho pro několik krádeží a p. k smrti provazem.

Prokop odbyl sobě již dříve 7letý těžký žalář v Plzni pro spáchanou krádež, načež byl 10. prosince r. 1884 do své příslušné obce postrkem poslán. Dne 27. prosince r. 1884 ukradl v Chomutově manželům Konířovým dámské hodinky, při čemž byl služkou Josefinou Brejchovou přistižen v tom okamžiku, když se chtěl vzdáliti. Prokop vytáhl nůž a zasadil služce dvě rány do břicha, načež dal se na útěk. Na pokřik služky Brejchovy zavřela jiná služka domovní dvéře, načež Prokop byl od přivolaných strážníků zatčen. Těžce raněná služka Jos. Brejchova zemřela 28. prosince. Při prohlídce šatů vraha nalezeno bylo pouzdro od dýky, revolver, mnoho ostrých patron, výstřižek z časopisů, v Kamenici saské vycházejících, kde nalézala se zpráva o spáchané vraždě na paní Pecoldové v Míšni dne 22. prosince 1884, jakož i popis vraha. Popis tento souhlasil úplně s podobou vraha Prokopa a zavedeno bylo za tou příčinou ihned úřadní vyšetřování. Zjistilo se, že dne 20. prosince 1884 byla v bytu učitelky Herminy Blechschmidové v Drážďanech spáchána krádež a ukradeny hodinky a tobolka. V zaslané do Drážďan fotografii Prokopově poznalo několik osob zcela určitě muže, jenž v době, kdy krádež byla spáchána, v domě byl viděn. Fotografie zaslána byla také do Míšně a i odtud došla zpráva, že jest to týž muž, jenž 21. prosince 1884 večer prodal hodináři stříbrné hodinky, jež byly den před tím Hermině Blechschmiedově ukradeny. Dne 22. prosince 1884 odešla Vil. Arndtova v Míšni ze svého bytu, jejž byla uzavřela a když se za chvíli vrátila zpět, bylo jí oznámeno, že se zloděj do bytu vloupal. Pohřešila stříbrné hodinky, zlatý prsten a 60 mark na penězích. V tu dobu, kdy krádež tato byla spáchána, pozorovala v témže domě bydlící Kristina Pecoldová muže před dveřmi Arndtové, jenž zdál se jí býti podezřelým. Pecoldová ho proto zadržela a tázala se, co chce. Na to žádala služku Idu Varnašovu, která právě na chodbě se nalézala, aby povolala strážníka. V okamžiku tom zasadil jí Prokop dvě rány nožem do prsou, tak že za 3 dny podlehla svému poranění.

V zaslané podobizně Prokopově poznalo rovněž několik osob se vší určitostí muže, jenž téže doby byl v domě viděn. Zároveň udaly, že muž tento měl tehdy na sobě kulatý černý klobouk, který po svém návratu do Čech vyměnil u Kadaně od neznámého muže za čepici. Dále měl na sobě vrah tehdy tmavý zimník, jejž měl Prokop skutečně ještě, když byl v Chomutově zatčen. Prokop přiznal se již předem ku krádeži, spáchané u Matyldy Konířové, přiznal se také k zranění služky Jos. Brejchovy, zapíral však, že by ji byl chtěl zavražditi. Krádeže u Herminy Blechschmiedově, Vileminy Arndtové a zavraždění Kristiny Pecoldové rozhodně popřel a dokazoval, že prý se v Sasku nikdy nezdržoval, nemohl však dokázati, kde od 20. do 22. prosince 1884 dlel.

Prokop byl svého času uznán vinným oběma vraždami porotním soudem v Mostě a odsouzen k smrti provazem.

V neděli bylo oznámeno krajskému soudu v Mostě vrchním zemským soudem vídenským, že císař podpisem svým ze dne 26. června t. r. potvrdil rozsudek porotního soudu v Mostu ze dne 8. května.

V pondělí o 9. hodině dopoledne dostavila se do cely odsouzence soudní komise, sestávající z radů zemského soudu dra. Tobiše a Janáčka, adjunkta Pokorného, státního návladního Demutha a zapisovatele Stracha.

Když komise do cely vešla, poznal vrah, že život jeho jest ztracen, počal se třásti na celém těle a zbledl, tak že podobal se spíše ssinalé mrtvole.

Rada zemského soudu Tobisch přečetl na to odsouzenci rozsudek, potvrzený císařem. Vrah nemohl ani jediného slova promluviti. Na to bylo mu řečeno, že jest mu volno, pronésti ještě poslední přání. Vrah pokrčil pouze ramenama na znamení, že si nepřeje ničeho. Byl na to vyzván, aby podepsal protokol, proti čemuž se pouze třesoucí rukou vzpíral, chtěje tím naznačiti, že listinu nepodepíše. Když ani na opětované vyzvání, aby protokol podepsal, neuposlechl, učinili tak v přítomnosti jeho členové komise. Na to dal se vrah zcela klidně odvésti do celi vedle porotní síně, kde měl stráviti posledních několik hodin života. Byl z opatrnosti řetězem spoután a sice levou rukou ku pravé noze a střežen několika strážníky.

Nedlouho na to navštívil ho ve vězení děkan dr. Günther. Vlídnými slovy domlouval odsouzenci, aby činil pokání a podal mu modlitební knižku, kterou však vrah zpupně odmítl.

Na to dostavil se do vězení též soudní lékař, dr. Siegel.

Odsouzenec stěžoval si na veliký hlad a žádal za telecí pečení a plzeňské pivo z hostince „u koně“. Přání jeho bylo vyhověno a Prokop s chutí vše snědl a vyprázdnil jedním douškem sklenici. Na to procházel se rychlými kroky po své celi, jsa neobyčejně rozčilen. Noc strávil téměř bez spánku.

V úterý v 11 hodin dopoledne dostavil se opět děkan dr. Günther do jeho cely.

Na slova jeho odvětil vrah zcela klidně, že na pokání má dosti času až ráno. Podané modlitební knihy se opět ani nedotkl a pravil úsměšně, že mu to beztoho nic není již platno.

Za chvíli na to žádal papír, náčiní psací a doutníky. Přání jeho bylo ihned vyhověno. Vrah psal po té dlouhé listy různým svým příbuzným, s nimiž se tklivým spůsobem loučil. Své rodiče prosí v listu snažně za odpuštění, dokládá, že mu již babička jeho prorokovala, že skončí život svůj na šibenici, poněvadž již v mládí svém byl darebákem.

K jednomu z listů chtěl připojiti svoji podobiznu. Když byla mu ukázána fotografie s velikými kníry, odmítl ji slovy: „Tu nechci, vypadám nyní jako bych byl veden k šibenici.“ Vyhledal si na to podobiznu s plnovousem, kterou k listu přiložil.

Dopsav list, dal se do smíchu a dodal: „Však mne zejtra v tu dobu nebudou již zuby boleti.“ Když mu na to byla podána sklenice plzeňského piva, prohodil: „Neškodilo by trochu jedu do ní a bylo by po všem. Věšení jest strašné“ a zachvěl se při tom na celém těle.

Mezitím vrah stále kouřil. Děkan dr. Günther vstoupil na to ještě jednou do vězení a nalezl vraha již zcela v osud svůj oddaného. Byl tichý a odhodlaný. Večer jevil velkou lítost a propukl v usedavý pláč, vzpomínaje stále na své rodiče.

K večeři pojedl jen málo, za to kouřil bez ustání a psal další listy svým známým. Na to rozevřel modlitební knížku a dlouho se modlil. Nemohl usnouti, až teprve po půlnoci, avšak již ve čtyři hodiny ráno se probudil, žádaje kněze. K 5. hodině dostavil se děkan dr. Günther, jemuž se vrah vyzpovídal.

Po té žádal za černou kávu, která byla mu ihned poskytnuta. Vypil najednou koflík kávy, jejž od sebe odhodil.

Zatím byla již k 5. hodině ranní budova krajského soudu velikými davy obecenstva obklopena. Vchod střežilo několik četníků a obecních strážníků.

Celkem bylo do dvora budovy krajského soudu vpuštěno 150 lidí, kteří měli vstupenky. Do dvora dostavila se v sedm hodin ráno též zmíněná soudní komise s obhájcem odsouzeného drem Křížem. Žalářník Lexa odešel na to do cely odsouzence, aby jej přivedl. Prokopovi byly mezi tím katem Pipergrem a 2 jeho pomocníky ruce řemeny k tělu tak uvázány, že nemohl jimi ani hnouti. Vrah doprovázen byl četníky s nasazenými bodáky a s puškami ostře nabitými, děkanem Güntherem a katem p. Pipergrem k šibenici postavené na dvoře.

Vrah přistoupil k šibenici zcela klidně, rozhlížeje se po obecenstvu.

Na to byl přečten státním návladním opětně rozsudek a kat p. Piperger vyzván, aby vykonal svoji povinnost.

Odsouzenci byly na to odhaleny částečně šaty, oprátka na krk jeho hozena a pevně katem stažena, načež tělo pomocí stroje vytaženo vzhůru, při čemž vrah zvolal daleko srozumitelným hlasem: „S bohem, moji drazí!“ Smrtelný zápas trval 2 minuty. Kat oznámil předsedovi soudu, že spravedlnosti bylo učiněno zadost a že odsouzenec jest mrtev. Kněz poklekl, všichni přítomní obnažili hlavy a pomodlili se za popraveného. Za čtvrt hodiny přistoupil k mrtvole soudní lékař a konstatoval smrt. Mrtvola byla později sňata, do připravené rakve vložena a odnesena do nemocnice k pytvání. Ku konci dokládám, že rozdáván byl mezi obecenstvo rozsudek i podobizny odsouzence.