Pohádky z naší vesnice (Dyk)/Mínění dědečkovo

Pohádky z naší vesnice (Dyk) Viktor Dyk
Podzim snílka	Mínění dědečkovo	Nedělní odpoledne

Údaje o textu
Titulek:	Mínění dědečkovo
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Ceska-poezie.cz
Vydáno:	Praha, Nakladatel F. Topič Knihkupec 1921
Licence:	PD old 70

Pole je pusté, pole je holé.
A nad ním krouží havrani.
Tam pod Ruzyní v skrytém dole,
tam tábořili cikáni.

Zlodějská rota, Jakub reptá
na zhaslý oheň hledící.
Dědeček Tomšů jen se zeptá:
K čemu jsou u nás četníci?

Jakub se čertí: Chlapi čistí,
hrát, žebrat, jen se toulati.
A Tomšů dodá se závistí:
„A daně k tomu neplatí.“

„Bez cíle takto chodit světem,
to moh’ by leckdo dopřát si!“
Dí Tomšů: „To se líbí dětem;
však starým pro zlost tuláci!“

„Je pravda, doma dřít se nutno.
Vděk obce platen nemnoho.“
Dí Tomšů: „Je tu často smutno,
Dřeš se a nevíš pro koho!“

„Cikáni než my na tom lépe,
rodí se s prsty dlouhými.“
Dědeček zimou jen se klepe.
Zří – v zlobě? v touze? – za nimi.