Poesie sociální/Dále jen, dál…

Poesie sociální
Přírodou a životem	Dále jen, dál…	Darmo jste vzali, darmo dejte!

Údaje o textu
Titulek:	Dále jen, dál…
Autor:	Julius Myslík (jako J. Myslík (Bodlák))
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 213–214.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Už tu bylo mudrlantů,
jak komárů v létě,
žádný však nám nepověděl,
proč jsme zde na světě?

Mnohý nad tím rozumuje,
mnohý se tím souží,
dokavad mu »paní kmotra«
hnáty neprodlouží.

Ale nikdo nepřichází,
aby zvolal v plesu:
»Za mnou, kteří dlíte v temnu,
já vám světlo nesu!«

Tak se světem protloukáme
bez světla a jasu,
až nás shrábne v náruč svoji
poselkyně času…

— — — — — — — — — —

Vem to kozel! — Konec konců
co s takovým pláčem? —
»Nějak bylo, nějak bude!« — —
Však někam doskáčem!

Jenom ruce neskládejme
chabě v resignaci:
kde se světu dá co urvat,
hola, chutě k práci!

Jestli někde při tom tanci
rozbijeme kosti,
tu je krámů! — vždyť se tady
nadřem do sytosti!

»Zář« II. 27. 8./12. 1898.