Pietism jako první ovoce snah J. A. Komenského

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pietism jako první ovoce snah J. A. Komenského
Autor: Jan Václav Novák
Zdroj: Kalendář Zlaté Prahy. Praha : J. Otto, 1894. s. 81–84.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
August Hermann Francke, Pietismus

Století XVII. nazývají někdy věkem novot paedagogických, stoletím oprav ve vychovatelství. Snad v nižádné době nepociťovala se potřeba oprav ve školství tak živě, jako tehda, kdy poslední a nejkrutější válka náboženská otřásala Evropou, kdy barbarství a nelítostná surovosť řádily zvláště ve vlastech našich. Duchamorný scholasticism, který panoval v latinských školách středověkých, tehdáž nabýval opět vrchu nad humanismem; slovům a jen slovům bez věcí učila se mládež, a co učitel vyložil a pověděl, sám toho ani neprozkoumav, nýbrž opět jen z knih pojav, to bylo pravdou neomylnou. Což divu, že potřeba opravy byla tak obecná, když Komenský svou Branou jazyků prvé rozžehl světlo myslem, nevědoucím si rady, že tento prvý jeho pokus hned došel ohlasu nejen po vší Evropě, ale i v končinách dálné Asie, v kultuře světové málo účastněných. — A jakož Komenský v učení vyžadoval shody mezi slovem a věcí, jakož s poznáním slov žádal i poznání věcí, tak i v životě dle zásad Jednoty bratrské naléhal, aby křesťané byli vyznavači svého náboženství nejen věrou, ale i skutky, aby shoda života s věrou jevila se v činech právě křesťanských.

Tuto přednosť činného provádění theorie netoliko v životě, ale i v organisaci církevní přisuzovaly Bratřím také jiné církve křesťanské, a zřízení církve Bratrské pokládáno za vzor pro jiná podobná zřízení, na př. i u církve anglické. Bratří žili od r. 1627 v cizině, od r. 1656 po vybití Lešna polského rozptýlili se po vší Evropě. A snahy jejich, hlavně posledního jich biskupa Jana Am. Komenského, došly známosti obecné a těšily se pozornosti i v těch církvích, které Bratřím nebyly právě nakloněny, jako v církvi lutheránské a kalvínské.

Týž účel úplné shody mezi životem a věrou vytkl si jiný směr vychovatelský, jevící nejednu shodu s myšlenkami Komenského, totiž t. zv. pietism, jehož zakladatelem byl německý theolog, August Heřman Francke.

Rodem byl z Bukovce (nar. r. 1663), kdež otce jeho byl soudcem; však rodina ta brzo přestěhovala se do Gothy, spravované velkým příznivcem školství, vévodou Arnoštem Pobožným. Otec Franckův zemřel tu již r. 1670, a vychování jeho vedla ve smyslu pobožnosti a lásky k lidem matka jeho. Již v 14. roce Francke uznán za dospělého pro universitu a studoval zvláště v Hamburce hebrejštinu, v níž výborně se znal. To přivedlo jej pak do Lipska, kde vedle jazyků zabýval se i vědami přírodními všech oborů. R. 1685 stal se tu magistrem a hned počal i čísti, pořádaje při universitě v neděli odpoledne výklady písem sv., tehda velmi zanedbávané. R. 1687 uchýlil se z Lipska do Luneburku k superintendentovi Sandhagenovi, aby se zdokonalil ve výkladě písem sv. Tento pobyt rozhodl o smýšlení veškerého jeho života, neb tu teprve dle vlastních slov svých nabyl pravé víry, a tu zároveň vznikla v něm touha, získati Kristu duše lidské. R. 1689 vrátil se do Lipska a vykládal opět písmo sv. Přibývalo mu houfně posluchačů, ale i odpůrců, kteří nazývali jeho přívržence pobožnůstkáři čili pietisty. Posléze po úředním šetření Francke z Lipska vypuzen a stal se farářem v Erfurtě, ale i tu byl obviňován ze sektářství a zahnán r. 1691. R. 1692 stal se farářem v předměstí Hallském na Sále, nazvaném Glaucha, a zároveň professorem orientalských řečí na nově zařízené tamější universitě, a tu teprve nalezl pravé pole činnosti.

V osadě jeho, velmi zanedbané a zdivočilé, mnoho mu nastávalo prací; chudiny bylo množství, a v úterý obyčejně zástupy žebráků scházely se před farou. Francke záhy seznal, že více bída duševní než tělesná skličuje ubohý lid, a proto volával jej do fary, poučoval mládež a kázal starším poslouchati; pak teprve rozdílel almužny. Aby pak mohl dávati více, než měl sám, vyvěsil ve světnici farní schránku na dary pro chudé. R. 1695 nalezl v ní od jakési paní Knorrové 7 zl., a hned si umínil, že z toho poctivě získaného jmění založí školu pro chudé. Najal tedy studenta, nakoupil školních knih a pozval chudé děti do fary, kde dal je učiti.

A to byl nepatrný počátek velikých ústavů, jež potom Francke postupně založil a jež trvají posud. Nedlouho potom dány Franckovi na vychování tři dítky rodičů bohatých. Dal je vyučovati pod dohledem svého pomocníka v úřadě kněžském, Anastasia Freilinghausena. To byl počátek slavného později paedagogia Hallského, daleko proslulé školy šlechtické, kde na sta vynikajících mužů ve státě i v společenském životě německém bylo vychováno. Nedlouho potom darem 500 tolarů bylo Franckovi možno i chudé studenty zdarma stravovati, a že přibylo valně i dětí chudých i dětí občanských, zakoupen vedle fary domek a založena škola pro chudé a škola pro dítky občanů čili občanská. Bohužel škola chudých nehrubě prospívala, nebylať podporována kázní domácí. Proto Francke, když mu byli dáni na vychování tři sirotci, jež měl opatřiti někde v rodinách, ustanovil se, založiti raději sirotčinec. Však že budovy pro školy zakoupené byly nepřiměřeny, nezbývalo mu, než dáti se v nové stavby budov rozsáhlých a přiměřenějších. A vše to vykonal a provedl bez velikého majetku, pouze z dobrovolných příspěvků a darů, „spoléhaje na boha“, jak čteme na pomníku jeho, zřízeném v čele hlavního nádvoří budov od něho vystavěných. Hned na počátku přistěhovalo se do nich 456 žáků s 56 učiteli, a v domě zřízena tiskárna a knihkupectví pro potřebu škol, jakož i lékárna, a výtěžek z těchto podniků plynouti měl ve prospěch škol.

Pověsť o ústavech nově zakládaných šířila se po vší Evropě, odevšad scházely se dary, i z jiných dílů světa, od králů Fridricha I. a Fridricha Viléma I. dostávalo se ústavům i výsad i darů v přírodninách atd. Ve všech záměrech při organisaci ústavů, při opatřování prostředků pro školy stále se vzmáhající, při kupování, prodávání a výměně majetku svých škol Francke vynikal zvláštním štěstím. Cokoli podnikl, vše se dařilo a prospívalo, tak že ke konci života mohl s plným uspokojením pohlížeti na to, co popřáno mu vykonati.

Francke zesnul dne 8. června 1727 a v té době již vychovávány v sirotčinci 134 dítky (118 chlapcův a 16 dívek), školy pro dítky chudé i zámožnější německé měly 1725 chovanců, škola latinská měla 400 studentů, paedagogium 82 žáky, dohromady asi 2200 žáků, jež vedlo 7 inspektorů, 167 učitelů, 8 učitelek.

Ústavy Franckovy trvají posud a jsou hlavním cílem cizinců, zvláště učitelův a vychovatelů, kteří dostanou se do Halle nad Sálou. K prvotním ústavům přibylo ještě několik jiných, ale jak budovy, tak i myšlénky seskupení těchto škol zřejmě poukazují k svému původci a budou ještě dlouho poukazovati jako jeden z nejslavnějších podniků humanitních. Od počátku trvání až po naše doby vychováno v těchto ústavech veliké množství žáků, a doba naše nezůstává pozadu za časy dřívějšími. Ve školách pro chudé vychováno již asi 9550 chlapcův a 9750 děvčat, ve školách měšťanských asi 23.500 chlapců, 16.200 děvčat, v královském paedagogii, které prve bylo též samostatným gymnasiem pro žáky bohaté, a to hlavně šlechtické, vychováno 4369 mladíků, škola latinská dodala universitám německým asi 25.000 jinochů, a podobně školy později zřízené.

Nyní tyto ústavy počítají se k velikolepé soustavě škol Franckových: A. Pro chlapce: a) škola svobodná čili bezplatná (Freischule), letos zrušená, protože v Německu vůbec přestalo se na obecné škole vybírati školné; b) škola měšťanská, c) vyšší škola měšťanská čili škola realná, d) realné gymnasium, umístěné ve zvláštní nové postranní budově, e) gymnasium. Pro tyto školy částečně dodává žáky sirotčinec, internát chovancův a alumnát král. paedagogia, po většině však žáci docházejí sem z blízkého města. B. Pro dívky: a) škola bezplatná, letos rovněž zrušená, b) škola měšťanská, c) vyšší škola dívčí. Dívek v sirotčinci po přání Franckově vychovává se jen 16. Při tom je též vlastní ústav učitelský.

Příjmy na vydržování škol, sirotčince, na platy učitelům atd. plynou kromě několika velkostatků a pozemků při ústavech hlavně z rozsáhlého nakladatelství a knihkupectví, z knihtiskárny, lékárny a zasilatelství léčebných praeparátů, jakož i z biblického ústavu ryt. z Cansteinu, založeného ještě za života Franckova, kterážto společnosť rozeslala a rozprodala již přes 6½ milionu biblí německých, polských a litevských. Značný počet chovanců požívá také zvláštních nadání veřejných i soukromých.

Francke byl až do smrti ředitelem všech ústavů a nabyl tím značného vlivu po všem Německu ve věcech školských. Dle vzoru jeho sirotčince zakládány takové ústavy také jinde, a Francke založiv školy pro chudé stal se v Němcích skutečným zakladatelem školy obecné, do níž zavedl též učení věcné, vědy přírodní, dějepis a zeměpis kromě prací ručních. Zvláštností těch škol bylo, že žáci nenáleželi ve všech předmětech ke stejným oddělením, nýbrž dle schopností a vědění poukazováni byli v různých předmětech k různým oddělením. Ani nebylo žákům dovoleno v téže době zabývati se více než třemi předměty. Aby učení věcné bylo lze podporovati názorem, zřízeno při ústavě museum přírodnické, do něhož žáci měli se uváděti v prázdných hodinách. Aby pak učitelé, kteří většinou také ještě studovali a byli mládi, znali důkladně své povinnosti, pořízeny velmi podrobné osnovy učebné o předmětech i o kázni. Francke poznávaje také, že učení jest uměním, jemuž nejlépe jest učiti se na dobrých vzorech, pečoval o to, aby dorost učitelský vychovával si doma, kde bylo příležitosti dost.

Při hojných pracích, spojených s řízením ústavu, ostatek času Francke vynakládal na spisování návodův učebných, zpráv o ústavech svých, a zvláště na sepsání nevelkého spisku „Krátké a prosté poučení(Kurzer und einfältiger Unterricht), vyd. v Halle r. 1702.

V nauce Franckově a Komenského jeví se v mnohých příčinách značná shoda, vysvětlitelná tím, že spisy našeho Komenského v té době byly velmi známy a proslaveny po všem Německu a že zejména v Halle chovány některé rukopisy Komenského, které odtud i vydávány. Bohužel nelze jich nyní již se dohledati, ač by poměr nauky Komenského k pietismu velmi jasně osvětlily. Tolik je jisto, že Francke častěji se dovolává školského řádu vévody Arnošta Pobožného, v podstatě vzdělaného od Ondřeje Reyhera, vrstevníka a přítele nauky Komenského, jehož zásadami se hlavně řídil, vzdělávaje tento řád.

Sláva boží jest oběma vychovatelům hlavním účelem vychování, nikoli postavení světské. Cvičení ve mravích jest důležitější než vzdělání v uměních a vědách. Láska, mírnosť a trpělivosť jsou hlavní prostředky vychovatelské Franckovi i Komenskému; tím dítky naučí se podobně jednati a ctnostně žíti; napomínání a kárání dějž se laskavě, nikoli však příliš často, aby nezevšednělo. Při tom učitel bedlivě si všímej povahy mládeže. Zahálce ať mládež odvyká znenáhla, proto ať hodin učebných není zprvu příliš mnoho, učení samo buď jako hra a zábava. Francke pokládal za hodiny zábavné učení věcné; hry divadelní a hudbu však vyloučil. Osnova předmětů jest postupná; nemá se učiti mnohým věcem najednou.

I ve způsobu vyučování všelico provedeno Franckem, jak si Komenský přál, na př. aby učení bylo hovorem a rozmluvou mezi žákem a učitelem, aby vše názorem objasňoval a všude dbal věcí.

Škole Franckově vytýká se, že příliš v ní bylo rozšířeno učení náboženské, jímž mysl se otupovala, s tím souviselo i hojné modlení, spojované často s pokrytectvím a pobožnůstkářstvím. Také dětská veselosť tu potlačována, her bylo málo a hudba také byla zakázána.[1] Toho u Komenského nebylo, nebo všude nařizoval s dětmi jednati po dětsku, jak škola nová v jeho zásadách a směru založená se o to přičiňuje.


  1. Žákem Franckovým byl také hr. Zinzendorf, zakladatel Herrnhutu.