Přeskočit na obsah

Patery knihy plodů básnických/Jedna toliko vlast

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Jedna toliko vlast
Autor: František Turinský
Zdroj: Patery knihy plodů básnických
Online na Internet Archive
Vydáno: Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 14–15.
Licence: PD old 70

Ó slova pravdy svaté, pravdy nelíčené!
Vás cítím bolně v duše hluboku,
a dovídám se v každém pokroku,
že srdce mrtvo, vlasti odloučené;
a volám touhou ve své trapné strasti:
Jsi jenom jedna, jedna, milá vlasti!

Vlož ruku na srdce, a projdi cizí kraje,
a projdi všeho světa končiny:
I všady zůstaneš sám sirý, jediný,
třeba rozkoší všech světů požívaje;
a řekneš uprostřed své cizokrajné slasti:
Jsi jenom jedna, jedna, milá vlasti!

»I arciť —nade mnou se všudy klene nebe,
i slunečko mne vsude zahřívá,
a v přírodě můž duch můj těšit sebe,
an ráj se krásný vsude usmívá;
a jaké u vas stredné medu části,
i takové zde u ñas v cizí vlasti.«

Přít se nechci s vámi, vaše kroky
nepřestoupily své vlasti hranice,
šloť by, tuším, srdce vaše jak mé v skoky,
jestli touží po své drahé matičce;
a potom byste, znajíc touhy strasti,
se mnou zvolali: Jedna’s jenom, vlasti!

Jak mrtvo tu jest vůkol mého ducha!
Mateřčtiny sladký neslyším tu hlas,
nedoráží mile mého ucha,
nepřipomíná mi mnohý čas.
Kde zpěvy tudy, hudby tklivé slasti,
co se rozlíhají po vší milé vlasti?

Nač oko hlédne, jest-li les to, řeka,
město ohrazené, nebo vesnice:
Jaký obraz podá minulého věka
duši zsamotnělé cizince?
Les, řeka, města, rumy v milé vlasti,
mluví k vlastenci dědů slasti, strasti.

Ó vyjdi s Labem od hor, kde se rodí,
poplyň s velevážnou Vltavou,
s Otavou mělkou, která perly vodí,
s Oharkou úzkou, s klidnou Sázavou:
Hlásat budou tobě činy synů vlasti,
jak za ni stáli, mřeli pro ni s slastí!

A protož slova pravdy svaté, nelíčené,
vás bolně cítím v duše hluboku,
a dovídám se v každém pokroku,
žeť srdce mrtvo, vlasti odloučené;
a volám touhou ve své trapné strasti:
Jsi jenom jedna, jedna, milá vlasti!