Anemonky/Památce Petra Chelčického

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Památce Petra Chelčického
Autor: Josef Kálal
Zdroj: Anemonky. Básně omladiny jižních Čech. Vydáno 1871. s. 1–3.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Genius světový[editovat]

Už dávno, dávno bloudím teskným okem
po širých vlastech ubohé té země;
zřím chýše, hrady a za každým krokem
se žal a lítosť nově budí ve mně.
Ach, po hustých už hrobech znám tě cele,
ty nejdivnější mezi světa kraji;
tvých reků kosti tlí zde zpráchnivělé,
a cizí plémě pánem je v tom ráji.
Už zpomínka mi dávná letí hlavou,
jak před stalety národ jeden celý,
že nad vše kladl otců víru pravou,
že volnosť bránil svými statky, těly —
za živa ve hrob temný pochovali
a na hlavu mu těžký kámen dali…
Ten národ — žel, že upad’ v zapomnění!
On prvý nauku Krista ve životě
chtěl ztvrdiť a očistiť z poskvrnění —
a za to umříť musil na Golgotě.
Však, aj co vidím — kámen odvalený,
a nade hroby míhají se stíny!
Zda nevstal snad tu národ ujařmený,
by ztrestal vrahu svojich těžké viny?!

Genius český[editovat]

Ba vstal. Už dlouho nade hrobem jeho
jsem plakal slzy bolné bez ustání,
až odplavily kámen hrobní z něho,
a národ vstal zas k svému povolání.
A národ vstal! Však, kdeže jeho sláva?
Ta ve mohylách leží pochována;
jen ponenáhlu vnuk ji vykopává — —
ach, kdy mu celá, celá bude dána?…
Však mysl trudná zase naděj’ chová,
když vidím, vlasti, tvojich po krajinách,
an dávných otců zlatá víry slova
zas vryta synům srdce ve hlubinách;
an národ ve zápalu ohně svata
se k činům slavných předků cítí vzňata;
a s úctou zírá ku svým velikánům,
a s úctou kráčí k pozemským jich stanům.

Básník[editovat]

Kéž možno v lýru takých zvuků klásti,
bych jako velcí pěvci podle trůnu
moh’ synů tvých pěť velikosť, má vlasti!
Hle, drahokam zas jeden ve korunu
tvou zasazen, tam skví se slunce září!
Z tvých velkých synů zas ti vrácen jeden,
ta chlouba naše přede světa tváří,
jenž zbudovať chtěl světu nový éden.
On víru novou založiť chtěl v lidu,
ač nebyl knězem z Říma posvěceným,
a umírniti láskou lidstva bídu,
je vésti k cílům Kristem vyměřeným.
A jako Mistra Tvého upálili,
tak símě Tvoje mečem vymítili!
Však otupělo ostří meče časem,
a símě Tvoje svatou vůlí Páně
se rozhojní a povyroste žasem,
že marna bude kletba Říma na ně.