Původní bajky/Tři psi

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Tři psi
Autor: Bohumila Klimšová
Zdroj: KLIMŠOVÁ, Bohumila. Původní bajky. Praha: Alojs Hynek, 1891. s. 44–46.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Čmuchálek pes, který byl všudy, kde se co vrtlo, nalezl kdysi za plotem psa hubeného, kost a kůže, nepohledného, nevšímaného Cikána.

„Co tu děláš?“ ptal se ho, vida, že si neobyčejně počíná.

„Umírám,“ vypravil ze sebe tiše Cikán.

„A co,“ zajektal Čmuchálek útrpností jat, „co ti schází?“

„Kus masa!“ zašeptal opět Cikán bolestně.

„Jdi k šípku!“ podivil se onen, „snad neumíráš hladem?“

„Dojista,“ odtušil Cikán sotva slyšitelně; „ale již jdi a nech mne s pokojem umřít!“

„Jakže?“ rozhorlil se Čmuchálek. „Přec tebe neopustím, aniž bych ti hleděl pomoci? Ne, toho neudělám! Půjdu k Neronovi, ten ti rád udělí ze svého přebytku; ještě včera jsem viděl, jak dal velikou kosť jednomu z našich druhů. Jest nejen útrpný a štědrý, ale v pravdě velikomyslný.“

Tu se Cikán poněkud vztýčil.

„Nero,“ pravil, „ten statný, vykrmený pes, ten váš vychválený Nero? — Teprv před krátkem mi kůstku z huby vyrval, když jsem už napolo umíral.“

„To není možná!“ zvolal Čmuchálek rozbouřen. „To není možná! Ubližuješ mu na cti! Uvidíme!“

A nedbaje již na Cikána, horem pádem běžel k Neronovi.

Nero zatím ležel na vycpané podušce, obklopen chvalořečnými přátely, a přivítal Čmuchálka se vznešenou zdvořilostí.

Čmuchálek hluboce před ním se poklonil a přednesl mu prosbu za ubohého Cikána.

„Toho musíme se ujmouti!“ zvolal Nero horlivě. „Pánové, rozumí se, že budeme chuďasa onoho podporovati, až opět sesílí a bude s to, by pracoval. Já pak ihned učiním počátek. Mám tam ještě několik kůstek, vyberu nejkrásnější z nich a dám mu je. Pojďte se mnou, abyste se o jeho stavu přesvědčili.“

Opět rozlehla se chvála o Neronovi, a Nero těšil se, jak okázale bude mu zubožený Cikán vděčnosť svou jeviti.

Zpříma, ano hrdě kráčel v čele psího průvodu. Sladce naklonil se nad Cikánem, který právě dokonával, a podával mu vybranou kosť.

Cikán otočil hasnoucí oko po Čmuchálkovi a zkroutil pysky k podivnému úsměvu:

„To je ta…“ vydechl a vypustil duši.

Čmuchálek porozuměl a vypravoval ostatním psům příběh Cikánův. Nero vyhlašoval slova Cikánova za pomluvu; ale našli se ještě jiní psové, kteří dosvědčili, jak a kdy je Nero ošidil. Tehdy klesla sláva Neronova.

Tak se děje potměšilcům, že místo cti hanu klidí, dříve neb později.