Máj (almanach 1862)/Písně ranní

Máj (almanach 1862)
Píseň o vítězství u Domažlic léta 1431	Písně ranní	Poslední hrobař

Údaje o textu
Titulek:	Písně ranní
Autor:	Vítězslav Hálek
Zdroj:	Máj : almanah na rok 1862. Praha : I. L. Kober, 1862. s. 268–270. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Dál neplač, nelkej, národe;
nechť vlaje lidstva prapor svatý:
kdo hlavy naše stínali,
ty na veky zvem lidstva katy.

Neníť to více zákonem,
by svobodu jen žalář rodil,
hlad vrahů syt je obětí,
a ten se v naší krvi brodil.

Teď, bratří, nová přísaha:
buď skutkem mučenníků snaha!
Teď víme, zač se prolít má,
a krev nám budiž dvakrát drahá!

Aj, prasklá vazba prachniví,
s ní padlá modla v rezi, v prachu:
teď novou píseň lidstvo zná,
ji zpívá z duše, beze strachu.

A nechť si hlavy stíná meč,
nechť na kříž oudy rozepjaty:
kdo za co žil, nechť umře též —
a ten teď bude první svatý!

*

Zač v poutech plakal otec náš,
zač světem dravou zvěří štváni,
zač srdce vadlo nejlepším,
zač bůh ni neměl slitování;

Zač chléb smě jedli otroků,
zač slzou máčeli svá muka:
to uvidíš, můj národe —
již dítě vzchází, pouto puká.

Čím těhoten byl věčný čas,
co nesměl pro tyrany zrodit:
to zrodilo se sílou svou,
teď bude lidstvu vojevodit.

Mít jmeno nemá spasitel?
Sem přineste z Jordána vodu!
Já první kapku vylévám —
a ta buď dána za svobodu.

*

Nuž zraky sem, na tuto tvář,
jež leskem božích sluncí svítí;
kdo není lotr, zajásá,
když z prasklých hrobů duch se řítí.

A byť i v rakvi spoutaná —
blesk dostačí, kdy ve tmu hozen,
již vejdi v hrob, než zavře se,
kdo nejsi pro svobodu zrozen.

To znakem božích původů,
co svítí v cestu mému lidu;
nuž stranou, panští otroci,
než uzříme též vaši bídu!

*

Neplač, můj otče, matko má —
hle, národ první máje světí:
co neviděli otcové,
to uzří lepších synů děti.

Nemůžem vlasti více dát,
leč život váží také mnoho;
a nemůžem-li pro ni žít,
pak za ni padnem do jednoho.

Již jednou dán byl příklad nám,
že popel svatých není zmořen;
dáť oheň svatých světlo nám,
a světlem byl svět opět stvořen.

Nezapři se, kdo svoboden,
jen otrok nezná cenu meče;
kdo k smrti nemá síly dost,
nechť bídný život k hrobu vleče.