Písně poutníka/Písně poutníka

Údaje o textu
Titulek:	Písně poutníka
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	Zlatá Praha, roč. XII. č. 34. s. 399 Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	05. 07. 1895
Licence:	PD old 70

Já zřel divy světů všech,
já též prošel různé kraje,
a já cítil, boží dech
nad vším jako vichr vlaje.

Sluje dnes všem: »Dějiny!«
»Boj o život!« sluje zítra,
výsledky zřím — příčiny,
ty se tají v hloubi nitra.

Nám lze středem všeho jít,
snažit se a chápat všecko!
Z prsu velké Změny pít
vděčně jako kmet i děcko.

Najdem cos, či nenajdem,
chytnem krůpěj, či ret zprahne?
V konec všechny srovná zem.
Nic nás k svému klínu stáhne.

A ta moudrost veškerá
a ta láska a to chtění,
fantasie, nádhera
kaleidoskop, jenž se mění.

A to plání v budoucnost
a ta víra v poesii —
Zmlknu raděj, plachý host,
na spící jsem šlápnul zmiji.

 * * * 

Cestou jsem si zpíval,
nepomyslil na lidi;
kos i drozd i vrabec v poli
se mnou pěli ve svévoli,
však nás Pán Bůh roztřídí.
Každý z nich jen sobě zpíval,
žádný z nich se nedomníval,
že jej o tu krůpěj zpěvu
zlobný jazyk ošidí.

Kos i drozd i vrabec v poli,
publikum jich — keř a strom.
Do mne kdosi prásknul holí,
že prý zpívám po někom!
Chyba lávky, milý brachu,
na tuto zeď, škoda hrachu;
také z tebe nemám strachu,
jak chci, zpívám, co dá Bůh,
škoda, že se plazíš v prachu,
co mou říší — volný vzduch!

 * * * 

Každá duše, jež tu jde i stane,
najde jednou svoje Gethsemane,
kde se zeptá v bojích neustálých:
»Možno, Pane, odnít mi ten kalich?«

Je pln slzí, krve, je pln žluče,
zrak se kalí, srdce divě tluče,
marné prosby — příroda kol němá
a Bůh pro to odpovědi nemá.

To se často opakuje v žití.
Vždy se tážeš — a zas musíš píti,
v posled celý život v bojích stálých
je ti jeden utrpení kalich.

A tu konečně Pán smiluje se,
bledá Smrt se v posled k tobě snese,
kalich vezme, plný slzí, žluče,
smířen ty ji klesneš do náruče.

Ale často stane se — Smrt váhá,
sil je míň a strmější jest dráha,
pot po skráni stéká v kapkách stálých:
»Možno, Pane, odnít mi ten kalich?«

Hlas dí na to: »Nelze. Dopij ke dnu,
Já se za ním velkou zoří zvednu,
právě v tom, že vypíjíš ho celý,
člověk silný jsi i athlet bdělý.

Kristus pil jej — trpčejší byl věru,
vypij svůj, když dávám ti jej, beru
tobě možnost zvšednět v středu malých« -
S úsměvem své spásy piju kalich!