Píseň vzdoruje noci/Soudruhovi

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Soudruhovi
Autor: Hanuš Fantl
Zdroj: FANTL, Hanuš. Píseň vzdoruje noci. Praha : Mladá fronta, 1955. s. 23.
Licence: PD old 70

Na konci cesty nikdo nečeká tě,
na konci cesty je jen rozcestí,
jdeš vichrem plískanic, jdeš kamením a v blátě,
jdeš s víčky zrudlými a zpíváš o štěstí.

Modravé soumraky a hebké noci temné
a jitra průzračná tě hladí po tváři,
kováš svůj rudý dar pro krásu matky země
a každé máchnutí ti oči rozzáří.

Jen někdy, když tě stesk a zloba lidí srazí
do špíny příkopu a chce se uprchnout,
zatínáš čelisti, a zuby, jež se kazí,
nám skřípou do kroku svůj zarputilý song.

Pro pravdu červenou, až se ti jednou zjeví,
protože muž je muž a musí bojovat,
jdeš v první linii. A nikdo o tom neví.
A ty nic neříkáš. Vím, nemíváš to rád.

To se jen zbabělci a povídavé báby
chvástají do větru a chválí si svůj krám,
muži ti jdou, že jdou, a vzhůru drží hlavy.
Muži jdou kupředu, protože vědí kam.

28. VIII. 38