Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané/Králi Vladislavovi

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk a spisy vybrané
Valentin Mezeřický	Králi Vladislavovi	Výstraha panstvu a králi na sněmu Uherském

Údaje o textu
Titulek:	Králi Vladislavovi
Autor:	Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 170–172. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Alois Vinařický
Licence překlad:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.
Související články ve Wikipedii: Vladislav Jagellonský

1. Sláva jeho

R. 1500.
(Mit. str. 135.)

Válkami sobě jiný jmena výtečného dobývá:
    Tobě, Vladislave, mír chvály a slávy podá.
K válce hrotů nebrousíš, lid nevodíš na porážku;
    Ni brannou netasíš nástroje války rukou.
Říš tvoje pevna je přede, bujné tobě národy slouží:
    A miliony lidu tvému se žezlu koří.
Dřív Polabí a Dunaj ke tvé se hlásily vládě:
    A však i Visla nyní k tvému se trůnu kloní.

2. Zděděné ctnosti

(Mit. str. 157.)

Čím to, že tak Vladislav spravedliv je, věhlásen a vlíden?
Táži se věstného druhdy Apolla boha.
On na to dí: Takový děd, ujec i rodič byl i máti;
Jak by se pak Vladislav státi měl odrodilým?

3. Štědrost

(Mit. str. 157.)

Král Vladislav dobrou klade ke všemu míru a váhu,
I vtipu neschází dobrotivosti jeho;
Statky a chválu a čest rozdává, co kdo si žádá;
Věštcům knížky, Bohu svou duši obětuje.

4. Přílišná dobrota

(Mitis, str. 133.)

Dobrotivý jsi, to dobře, pokud jen dobrota králům
    Dobře sluší a lidem též je milými činí;
Však se bojím, aby nám a našim pak rovně potomkům,
    A snad i Tobě tatáž dobrota neškodila.
Jsme tvrdošíjný lid, žádáme by vedlo se vůbec
    Všechno jenom podlé soudu a vůle naší.
Aj kdeby neprospěl Vladislav, v Matiáše se proměň
    Přísnějšího, by říš pevně se utvrdila.

3. Tatáž

(Mit. str. 157.)

Města že jsou zpurná, nepokojno ritířstvo že bývá,
    Lid že se závazkův zákona málo bojí:
Tím je Vladislavova nesmírná dobrota vinna,
    Ačkoli pán, chce jenom národu býti Otec.
A však otec metlou kárá bujného mladíka,
    A trestem povahu zmírňuje zatvrzelou.
Již kdeby uškodila vlídnost, aneb otcova láska,
    Mocnářův obyčej sobě, Vladislave, zvol.